34 C 229/2021-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 891,59 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 4. 2. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně umožnila žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku„ Bankovní produkty a služby“ Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke Smlouvě. Žalovaný na základě Smlouvy čerpal kontokorentní úvěr ve výši 11 954,73 Kč. Žalovaný však Smlouvu řádně neplnil, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 8. 2018. [příjmení] uplatněná v žalobě se pak sestává z jistiny ve výši 11 954,73 Kč a částky úroků z prodlení ve výši 936,86 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 4. 2. 2013. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích. 6. Z dispozice ze dne 19. 9. 2017 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému k jeho účtu č. [bankovní účet] zřízen kontokorent s limitem 10 000 Kč, sazba RPSN činila 28,66 %. Na straně 2 dispozice – první odrážce je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy. 7. Ze všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídili krom jiného zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, (dále jen„ ObchZ“) 8. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 21. 11. 2013 soud zjistil, že žalovaný měl základní vzdělání, byl invalidní důchodce, bydlel v nájmu. Jeho průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 9 307 Kč, celkový příjem domácnosti pak 17 000 Kč. 9. Z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že tato dne 20. 11. 2013 potvrdila, že žalovanému náleží 9 307 Kč měsíčně z titulu invalidního důchodu třetího stupně. 10. Z přehledu interní + externí závazky soud zjistil, že žalovaný měl další dva spotřebitelské úvěry se splátkami 1 682 Kč měsíčně a 1 151 Kč měsíčně. 11. Z oznámení o otevření úvěrového účtu ke splácení [anonymizováno] ze dne 20. 4. 2018 soud zjistil, že kontokorent žalovaného zřízený dle Smlouvy měl činit částku 11 954,73 Kč a tato byla převedena na samostatný účet ke splácení. 12. Z oznámení o vyčíslení dluhu soud zjistil, že ke dni 21. 8. 2018 činil dluh žalovaného na kontokorentu dle Smlouvy částku 11 954,73 Kč. 13. Z oznámení o ukončení poskytování produktu [anonymizováno] k [anonymizováno] účtu číslo [bankovní účet] ze dne 18. 4. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o ukončení poskytování služby kontokorentu z důvodu jeho přečerpání. 14. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 žalovaného soud zjistil, že tento dlužil předchůdkyni žalobkyně částku 12 891,59 Kč, z čehož 11 954,73 byla jistina a částka 936,86 Kč byly úroky. 15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 16. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 17. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020, včetně podacího lístku z následujícího dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 891,59 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu. 18. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 19. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 20. Dne 4. 2. 2013 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému své bankovní produkty a služby. Ke Smlouvě byla dne 19. 9. 2017 učiněna dispozice, na jejímž rámci předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 10 000 Kč RPSN tohoto kontokorentu činila 28,66 %. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 19. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato skutečnost z předložené žádosti žalovaného o úvěr nevyplývá. Předně nelze přehlédnout, že dispozice o zřízení kontokorentu je datována 19. 9. 2017, kdežto žádost o úvěr dnem 21. 11. 2013, tedy o téměř tři roky dříve. Dále žalovaný sice tvrdil, že příjem jeho domácnosti byl 17 000 Kč měsíčně, avšak není zřejmé, z čeho tento příjem plyne. Stejně tak dle názoru soudu nebyla de facto vůbec zkoumána výdajová stránka žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně sice zjistila, že žalovaný splácí dva spotřebitelské úvěry se splátkami celkem 2 833 Kč měsíčně, z prokázaného příjmu 9 307 Kč, dále už však nezkoumala žádné jiné náklady žalovaného, např. na bydlení, stravu, oblečení, dopravu, léky atd. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, nájemní smlouvu, SIPO atd. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 6. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 21. Dle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 23. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 25. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedli