34 C 230/2021-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 606,91 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 12. 10. 2011 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně umožnila žalovanému, na jeho žádost, čerpat kontokorentní úvěr dle článku„ Bankovní produkty a služby“ Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke Smlouvě. Žalovaný na základě Smlouvy čerpal kontokorentní úvěr ve výši 20 033,12 Kč. Žalovaný však Smlouvu řádně neplnil, pročež předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 6. 2018. Částka uplatněná v žalobě se pak sestává z jistiny ve výši 20 033,12 Kč a částky úroků z prodlení ve výši 1 573,79 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 12. 10. 2011. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích. 6. Z dispozice ze dne 4. 4. 2016 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému k jeho účtu č. [bankovní účet] zřízen kontokorent s limitem 15 000 Kč, sazba RPSN činila 27,21 %. Na straně 1 dispozice – první odrážce je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy. 7. Ze všeobecných obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní vztahy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se řídili krom jiného zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, (dále jen„ ObchZ“) 8. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 3. 11. 2014 soud zjistil, že žalovaný měl střední vzdělání, pracoval u [příjmení] [jméno] jako dělník/řemeslník, bydlel v družstevním bytě. Jeho průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 12 537 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti pak 35 000 Kč, zdrojů příjmů 1, bez vyživovaných osob. Dle tvrzení žalovaného, tento neměl mít jiné úvěry s měsíčními splátkami. Požadovaný úvěrový limit byl 10 000 Kč. 9. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že tato dne 31. 10. 2014 potvrdila, že příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil průměrně 12 537 Kč měsíčně. 10. Z přehledu produktů soud zjistil, že žalovaný měl dva další spotřebitelské úvěry. 11. Z oznámení o otevření úvěrového účtu ke splácení [anonymizováno] ze dne 21. 2. 2018 soud zjistil, že kontokorent žalovaného zřízený dle Smlouvy měl činit částku 20 033,12 Kč a tato byla převedena na samostatný účet ke splácení. 12. Z oznámení o zesplatnění ze dne 25. 6. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně jeho úvěr zesplatnila ke dni 25. 6. 2018. 13. Z oznámení o ukončení poskytování produktu [anonymizováno] k [anonymizováno] účtu číslo [bankovní účet] ze dne 29. 1. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o ukončení poskytování služby kontokorentu z důvodu jeho přečerpání. 14. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 ze dne 17. 6. 2020 žalovaného soud zjistil, že tento dlužil předchůdkyni žalobkyně částku 21 606,91 Kč, z čehož 20 033,12 byla jistina a částka 1 573,79 Kč byly úroky. 15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 16. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 17. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020, včetně podacího lístku z následujícího dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 606,91 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 18. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 19. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 20. Dne 12. 10. 2011 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému své bankovní produkty a služby. Ke Smlouvě byla dne 4. 4. 2016 učiněna dispozice, na jejímž rámci předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent ve výši 15 000 Kč RPSN tohoto kontokorentu činila 27,21 %. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 5. 8. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a dokonce odkazuje na zjištěné interní závazky s měsíční výši splátek 2 960,77 Kč a externí závazky neměl, avšak tato skutečnost z předložené žádosti žalovaného o úvěr nevyplývá. Předně nelze přehlédnout, že v žádosti žalovaný uvedl, že nemá žádné jiné splátky. Žalobkyně však tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně sama zjistila, že toto tvrzení není pravdivé, když identifikovala úvěry od ní samotné i úvěry od třetích osob. Ve vztahu k příjmům žalovaného není vůbec zřejmé, z čeho měl pocházet příjem 22 463 Kč měsíčně (35 000 Kč – 12 537 Kč), když zdroj příjmů byl pouze jeden. Předchůdkyně žalobkyně pak zcela rezignovala na ověřování výdajů žalovaného, a to jak nákladů na živobytí, tak i nákladů na jeho ostatní závazky, resp. vycházela z historických dat ČSÚ, u nichž je však otázka, co bylo jejich obsahem. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, nájemní smlouvu, SIPO atd. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 25. 6. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 29. 6. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 21. Dle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 23. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 24. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marn