34 C 234/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 939,64 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 4. 11. 2014 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované i kontokorent – [anonymizováno] v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180- dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 12 939,64 Kč převedla dne 12. 2. 2018 na nový úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Předchůdkyně žalobkyně následně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 9. 7. 2018 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou zesplatněné pohledávky, je debetní zůstatek na běžném účtu od 10. 7. 2018 úročen sazbou 29,00 % ročně. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 12 939,64 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 924,07 Kč kapitalizované ke dni 9. 7. 2018, úroky z úvěru ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 939,64 Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 9,00% ročně z dlužné částky ve výši 12 939,64 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3. 6. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 4. 11. 2014. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích. 6. Z dispozice ze dne 4. 11. 2014 soud zjistil, že na jejím základě byl žalované k jeho účtu č. [bankovní účet] zřízen kontokorent s limitem 10 000 Kč, sazba RPSN činila 38,84 %. Na straně 1 dispozice – první odrážce dole je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy. 7. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 4. 11. 2014 soud zjistil, že žalovaná měla střední vzdělání, byla vdaná, bydlela v nájmu a byla invalidní důchodkyně. Její průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 8 287 Kč, celkový příjem domácnosti pak 20 000 Kč. Počet zdrojů příjmů měl být jeden, ostatní náklady žalované neměly být žádné, neměla mít ani jiné měsíční splátky a ani vyživované děti. Požadovaná výše úvěrového rámce měla být 7 000 Kč. 8. Ze sjetiny [anonymizováno] člena [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná neměla ke dni žádosti o úvěr dle Smlouvy žádné jiné spotřebitelské úvěry. 9. Z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaná pobírala ke dni vystavení tohoto potvrzení, tj. 4. 11. 2014, částku 8 287 Kč měsíčně jako invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. 10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 soud zjistil, že ke dni 18. 5. 2020 předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovanou pohledávky ve výši 12 939,64 Kč na jistině a na úroku z jistiny 924,07 Kč, celkem tedy částku 13 863,71 Kč. 11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 9. 7. 2018 soud zjistil, že ke dni 9. 7. 2018 činil dluh žalované na kontokorentu dle Smlouvy částku 12 939,64 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni. 14. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020, včetně podacího lístku z 21. 12. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 23 880,42 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 15. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 17. Dne 4. 11. 2014 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Stejného dne předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN činila 38,84 %. Žalovaná tento kontokorent čerpala, avšak porušovala své povinnosti dle této dispozice, zejména pak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 13. 8. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. V Žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] je pouze uvedeno, že příjem domácnosti žalované je 20 000 Kč, když však doložen byl příjem méně než poloviční, tj. 8 287 Kč. Není tak zřejmé, z čeho měl pocházet příjem téměř 12 000 Kč měsíčně. Stejně tak není zřejmé, jak předchůdkyně žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalované. Nic není zřejmé o jejích nákladech na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z historických dat z ČSÚ považuje soud za nedostatečné, protože takový postup nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalované. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí její skutečný měsíční příjem a kolik činí její skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 a žalovanou o tomto postoupení dne 25. 5. 2020 informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 18. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím