34 C 69/2021-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 7 592,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal celkem částku 17 898 Kč, která byla použita na úhradu kupní ceny za zboží vybraného žalovaným. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s pojištěním formou splatit v 11 pravidelných měsíčních splátkách, každé ve výši 1 825 Kč. Zbylé poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné jistiny, nejméně však 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Součástí Smlouvy bylo i pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, pročež žalobkyně od Smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne 25. 11. 2020, a to s účinností od 31. 12. 2020. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny 5 552,90 Kč i úhradu úroků ve výši úroků 562,90 Kč, pojistného ve výši 407,75 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces 600,00 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 468,69 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 6. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 17 398 Kč za účelem úhrady kupní ceny blíže nespecifikovaného zboží – výpočetní techniky. Žalovaný se opak zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s pojištěním formou splatit v 11 pravidelných měsíčních splátkách včetně pojištění, každé ve výši 1 825 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,38 % ročně. Součástí Smlouvy bylo i ujednání o revolvingovém úvěru, s rámcem až 40 000 Kč, RPSN 29,14 % a závazkem úhrady minimální splátky ve výši 5 % z dlužné částky nebo 500 Kč, podle toho, která částka bude vyšší. Z předloženého výpisu z úvěru [číslo] vyplývá, že žalovanému byla poskytnutá částka 17 398 Kč a žalovaný na úhradu úvěru zaplatil toliko 14 600 Kč, tedy 8 splátek po 1 825 Kč. Soud shledal žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve vztahu k ověření úvěruschopnosti jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 18 344 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, bezdětný. Tento příjem žalovaný doložil výplatními páskami za období [číslo], [číslo] a [číslo]. Soud však za to, že ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka věci, když měsíční výdaje domácnosti měly činit 2 000 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr sice uvedl, že žije u svých rodičů, avšak toto nijak nedoložil. I tak se však částka měsíčních nákladů jeho domácnosti ve výši 2 000 Kč při zohlednění současných cen bydlení, resp. energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. jeví jako silně podhodnocená. O nesprávnosti postupu předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že v rámci tohoto postupu jí nepřišlo podezřelé, že žalovaný, který dle svého prohlášení má mít měsíčně disponibilní částku 16 344 Kč (18 344 Kč – 2 000 Kč = 16 344 Kč) potřebuje spotřebitelský úvěr s RPSN 21,13 % ročně a dobou splácení 11 měsíců za účelem úhrady částky 17 398 Kč. Žalovaný následně poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, pročež žalobkyně od Smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne 25. 11. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 4. 1. 2021 k zaplacení dluhu ve výši 7 592,24 Kč, ale bezúspěšně. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. 13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 17 398 Kč ve formě úhrady kupní ceny za výpočetní techniku. Žalovaný úvěr splatil ve výši 14 600 Kč. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. [spisová značka] [číslo] a nález [spisová značka] [číslo] - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. obj