34 C 93/2021-22 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 264 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 963 a poplatky, celkem ve výši 7 629 Kč, splatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež ke dni 19. 12. 2019 úvěr včetně dalších poplatků a úroků nebyl zcela uhrazen. K tomuto dni předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovaným z titulu Smlouvy nesplacenou jistinu ve výši 9 341,95 Kč, nesplacený úrok ve výši 837,71 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 550 Kč, nesplacený poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 862,91 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 1 671,43 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru byla tato od 20. 12. 2019 úročena úrokovou sazbou 15 % ročně. Vedle těchto nároků žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 9 341,95 Kč a z nezaplacených úroků ve výši 837,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení, který částečně kapitalizovala částkou 911,88 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinnosti ke dni 8. 7. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 19. 10. 2018, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 963 Kč zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 800 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 18 592 Kč RPSN úvěru byla stanovena jako pevná ve výši 272,44 %. Na straně dvě je tučně vytištěno prohlášení žalovaného, že potvrzuje převzetí částky úvěru v hotovosti. V části povinnosti dlužníka Smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný nesplní povinnost uhradit kteroukoli splátku řádně a včas a ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, může předchůdkyně žalobkyně, vyzvat žalovaného k uhrazení dlužné splátky a poskytnu mu k tomuto lhůtu alespoň 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty má předchůdkyně žalobkyně právo úvěr zesplatnit. 6. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 19. 10. 2018, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [územní celek] od 31. 5. 2018, bydlel v nájmu. Jeho měsíční příjmy měly být 13 448 Kč, jeho měsíční výdaje pak měly být 3 150 Kč na bydlení a energie, strava, doprava a osobní náklady 3 000 Kč, srážky ze mzdy 853 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, celkem tedy 7 003 Kč. 7. Z transakční historie žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr ze Smlouvy dne 20. 10. 2018 částku 1 328 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejího dodatku ze dne 13. 7. 2020 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 1. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 27 124,41 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení spolu. 11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 13. Dne 19. 10. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 328 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 800 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 18 592 Kč. 14. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 30. 6. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma žádosti o úvěr, kde je uvedeno, že zástupce předchůdkyně žalobkyně relevantní dokumenty viděl. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měl mít žalovaný měsíční náklady na energie a služby spojené s bydlením ve výši 3 150 Kč, což se při zohlednění nákladů na služby a energie, včetně televizních a rozhlasových poplatků, svozu odpadu, elektřiny, vodného a stočného a tepla, jeví jako částka extrémně podhodnocená. Stejně tak se soud neztotožňuje se závěrem předchůdkyně žalobkyně, že měsíční výdaje na stravování, dopravu a ostatní osobní náklady mohou u dospělého člověka běžně činit dohromady částku 3 000 Kč, zvláště pokud veškeré ostatní výdaje mají být nulové. Toto se při zohlednění cen za telekomunikační služby, léky, dopravu a oblečení, se jeví taktéž jako silně podhodnocené. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaný měl měsíčně disponibilních 6 445 Kč (6 445 Kč = 13 448 Kč – 7 003 Kč). Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné a to i napříč tomu, že z předložených dokumentů jasně vyplývá, že údaje uvedené žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru dle všeho neodpovídají skutečnosti. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 ve znění jejích dodatků. Žalovaný byl o postoupení pohledávek na žalobkyni informován dopisem ze dne 24. 7. 2020. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 25. 1. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovate