7 C 191/2020-32 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 591 Kč s příslušenstvím uvedeným v I. výroku tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím své webové stránky www.orangefinance.cz. Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, jež byla žalovanému zaslána dne 22. 10. 2018 na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal k úhradě jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 096 Kč, obojí splatné do 19. 11. 2018. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost zaplatit též úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 20. 11. 2018 do 1. 4. 2020 v celkové výši 2 495 Kč. Celková dlužná částka tak činí 8 591 Kč. 2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dne 17. 12. 2020). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] plyne, že tato smlouva není opatřena vlastnoručními podpisy smluvních stran. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 096 Kč, přičemž doba trvání úvěru byla stanovena na 28 dnů. 6. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 2. 2. 2020 plyne, že tohoto dne z účtu žalobkyně na účet č. [bankovní účet] byla poukázána částka 5 000 Kč. 7. Z výzvy ze dne 17. 2. 2020 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 8. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2395 obč. zák., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni nejpozději do 28 dnů. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu písemnou smlouvu o úvěru ze dne [datum]. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. obč. zák. a § 1824 a násl. obč. zák.), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z žádného z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená písemná smlouva ze dne [datum] není opatřena podpisem žalovaného. Proto soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila listinu bez označení, v níž je vyznačena bankovní transakce ve výši 5 000 Kč ze dne 22. 10. 2018, která měla být provedena na účet č. [bankovní účet]. Z této listiny však jednoznačně a nepochybně neplyne, že účet, na který byly peníze zaslány, je účtem žalovaného. Ke ztotožnění žalovaného a čísla účtu, na který měly být peníze poukázány, tak žalobkyně neoznačila a nepředložila žádný relevantní důkaz. Soud proto uzavřel, že v daném případě nebylo prokázáno, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč vyplatila žalovanému, a tudíž se žalovaný na úkor žalobkyně nemohl bezdůvodně obohatit. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně svou nepřítomností u soudního jednání dne [datum] nevyužila svého procesní práva, jež jí skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. nevyužila svého práva být soudem vyzvána k označení ještě jiných důkazů na podporu svých tvrzení ohledně existence smlouvy o úvěru a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008 sp. zn. 28Cdo 1537/2008). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní. 12. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, jak co do jistiny ve výši 5 000 Kč, tak co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 096 Kč a požadované smluvní pokuty ve výši 2 495 Kč, jež byly vázány na tvrzenou, ale neprokázanou smlouvu o úvěru včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 614,90 Kč a úroků z prodlení z částky 5 000 Kč, zamítl (výrok I. rozsudku). 13. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).