7 C 307/2020-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 6 760 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 30. 5. 2018 do zaplacení z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo žalobkyní poskytnuto žalované 14 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 10 780 Kč, jež představuje úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splácet po 413 Kč týdně s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy. Zároveň bylo sjednáno, že nejprve bude hrazeno na kapitalizovaný úrok a až poté na jistinu. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, žalobkyně tudíž částku uhrazenou ze strany žalované ve výši 18 020 Kč vydělila týdenní splátkou 413 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 12. 2. 2018, žalobkyně ovšem požaduje úroky z prodlení až od splatnosti sjednané ve smlouvě, tedy od 29. 5. 2018. 2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaná při jednání soudu k věci uvedla, že částku ve výši 14 000 Kč od žalobkyně skutečně obdržela, kdy částka jí byla předána v hotovosti. Ze shora uvedené částky jí však byly ihned strženy první čtyři týdenní splátky. Při sjednávání úvěru zaměstnankyně žalobkyně požadovala po žalované předložit dohodu o provedení práce, nikoliv však výplatní pásky. Žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že výše její mzdy činí 3 000 až 4 000 Kč, dále uvedla, že mezi její další příjmy náleží sirotčí důchod ve výši přibližně 7 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení, který činí kolem 3 500 Kč. Žalovaná rovněž při sjednávání úvěru žalobkyni sdělila, že mezi její výdaje náleží nájem, jež v předmětné době činil 8 000 Kč měsíčně, dále elektřina ve výši 1 000 Kč a dále žalovaná platila pronájem garáže ve výši 500 Kč měsíčně. Žalovaná bydlela v pronajatém bytě, jehož vlastníkem bylo město. Výši nájmu žalovaná žalobkyni doložila pokladními doklady a cenu elektřiny dokládala poštovními poukázkami. Shora uvedené doklady žalobkyně požadovala za poslední tři měsíce. 3. V podání došlém soudu dne 5. 1. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to kontrolou v databázi Ministerstva vnitra, dále kontrolou předložených dokumentů vyplněných v evidenční kartě, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu, dále přezkoumáním aktuálního počtu exekucí a rovněž kontrolou aktuálního stavu v insolventním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u společnosti žalobkyně, dále vyhodnocením aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů a vyhodnocení příslušné lokality bydliště. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet, jak je shora uvedeno, kdy se zavázala žalobkyni uhradit celkem 24 780 Kč. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že úvěrovanou částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly rovněž informace o spotřebitelském úvěru. Z evidenční karty podepsané žalovanou stejného dne vyplynulo, že žalovaná uvedla skutečnosti o svých poměrech, kdy uvedla, že je nájemnicí a je zaměstnána jako servírka s čistým měsíčním příjmem 12 000 Kč, státní podpora činí 7 520 Kč, přídavky činí 700 Kč. Měsíční výdaje žalované činí 12 278 Kč, kdy nájem činí 4 500 Kč, telefon 700 Kč, jiné 800 Kč, dále výdaje na úvěry 1 278 Kč a jiné výdaje domácnosti 5 000 Kč. Při sjednání měly být předloženy: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky, výměr podpory a nájemní smlouva. Dále žalobkyně doložila listinu označenou jako Informace ke smlouvě [číslo], z níž vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem 18 020 Kč. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku adresovanou žalované, jež byla dle předloženého potvrzení dne 10. 1. 2020 odeslána. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržela od žalobkyně finanční prostředky v částce 14 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila celkem 18 020 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v evidenční kartě. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, jak je sbora uvedeno. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaná sice uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela 14 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila celkem 18 020 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 13. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala. Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně dle soudu této povinnosti nedostála, resp. neprokázala, že by této povinnosti dostála. Žalobkyně sice dle evidenční karty po formální stránce učinila určitá zjištění, nicméně nijak nedoložila, že by tato vyplývala z objektivních podkladů, když žalovaná při soudním jednání uvedla, že žalobkyni při sjednávání úvěru výplatní pásky vůbec nedokládala, rovněž výše příjmů i výdajů tvrzených žalovanou neodpovídají výši uváděné v evidenční kartě. Nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalované uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů.