8 C 174/2021-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 28 432 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 7.2.2019 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 14.8.2018 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa]. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil identitu žalovaného, tento mu ze svého bankovního účtu zaslal 1 Kč. Žalobce taktéž před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet šetřením v několika registrech. Na základě smlouvy žalobce následně žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 2 940 Kč a s poplatkem ve výši 660 Kč. Žalovaný také využil možnosti jednoho odložení splátky, za nějž byl sjednán poplatek ve výši 1 580 Kč. Jelikož žalovaný řádně neplnil své platební povinnosti, když uhradil pouze 1 Kč, byl žalobcem upomínán, když celkové náklady na upomínání v souladu se smlouvou vyšly na 460 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně neplnil své povinnosti z předmětné smlouvy, žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil dopisem zaslaným dne 19.11.2018, když v této souvislosti žalobce také nárokuje smluvní pokutu ve výši 2 793 Kč. 2. V podání ze dne 9.9.2021 žalobce zevrubně rozvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. 3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Žalobce předložil Úvěrovou smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny kontaktní údaje žalovaného. K tomu žalobce dále doložil sazebník poplatků a formulář o informacích o úvěru včetně printscreenu ze systému žalobce svědčícího o odeslání potvrzovací SMS žalovanému k potvrzení uzavření smlouvy. Z výpisu čerpání žalovaného a„ opisu proplacení smlouvy“ vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 20 000 Kč a uhradil zpět 1 Kč. Dále žalobce doložil výzvy ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 19.11.2018 a 7.1.2019, kde jej vyzývá k doplacení dluhu s výstrahou zesplatnění úvěru. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že na bankovní účet č. [bankovní účet] zaslal dne 14.8.2018 částku 20 000 Kč. K tomu žalobce dále doložil kopii občanského průkazu žalovaného a výpis z jeho bankovního účtu shora uvedeného čísla za období února 2018, z nějž dále vyplynulo, že žalovaný si zde nepřipsal žádný příjem, po odepsání celkem 45 207,63 Kč činil konečný zůstatek 3 226,63 Kč. K tomu žalobce dále doložil potvrzení [právnická osoba], s.r.o., dle nějž odeslal shora uvedenou částku, jak je shora uvedeno. V předžalobní výzvě ze dne 21.7.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. K tomu žalobce doložil poštovní podací arch, kde se však jméno a příjmení žalovaného nenachází. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 20 000 Kč, žalovaný žalobci v této souvislosti uhradil celkem 1 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, kde se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 20 000 Kč, což dle výpisu z účtu učinil do výše 20 000 Kč a žalovaný zaslal žalobci v této souvislosti celkem 1 Kč. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného úvěr splácet (a svou neúčastí při jednání soudu se vzdal možnosti být poučen ve smyslu dalšího doplnění této okolnosti). Jedinou doloženou listinou je v daném ohledu výpis z účtu žalovaného, který však svědčí o značných výdajích žalovaného a naopak o žádných příjmech. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 20 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 1 Kč, zbývá tedy uhradit 19 999 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce nedoložil odeslání žádné z upomínek, když u upomínky předžalobní zřejmě pouze nedopatřením doložil nesprávný podací arch o jejím od