9 C 214/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se podanou žalobou došlou soudu 8.6.2021 (návrh na vydání elektr. pl.rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jistinu s příslušenstvím uvedené ve výroku I. shora s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen Banka), uzavřela s žalovaným dne [číslo] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva) se závazkem poskytnutou žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 613,55 Kč počínaje dnem 11.8.2019 s tím, že úvěr bude úročen sazbou 17,10 % p.a. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, Banka jej dopisem ze dne 7.4.2020 zesplatnila a žalovaný tak nadále dluží a je v prodlení, ačkoliv byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 byla pohledávka postoupena Bankou na žalobkyni. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z výzvy k úhradě dluhu z 23.2.2021 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván advokátem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost podání žaloby. Ze smlouvy o úvěru z 12.7.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat úvěr 25 000 Kč k 12.7.2019 se závazkem žalovaného ke splácení úvěru měsíčně po 613,55 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného z 25.1.2021 soud zjistil, že je splatné celkem 29 299,56 Kč zahrnující jistinu 24 165,03 Kč a splatné úroky z prodlení, smluvní úroky, poplatky, pojištění a pokuty. Z oznámení Banky z 9.4.2020 soud zjistil, že žalovanému oznámili, zesplatnění úvěru ke dni 7.4.2020 s tím, že dlužná částka činí 27 664,08 Kč, a představuje nesplacenou jistinu ve výši 24 165,03 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění 1 675,85 Kč, úroky z prodlení k témuž dni 43,20 Kč, dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu a za upomínání [částka] náklady upomínání 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a příloze [číslo] k seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka Banky za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Soud dále provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými produktovými podmínkami platnými od 18.4.2019 a základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru účinnými od 1. srpna 2017. Z výpisu z úvěrového účtu z 25.1.2021 bylo zjištěno, že žalovaný řádně nesplácel a vznikl mu tak dluh ve shora uvedené výši. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně (Bankou) a žalovaným byla dne 12.7.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), dle níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 613,55 Kč počínaje dnem 11.8.2019 s tím, že úvěr bude úročen sazbou 17,10 % p.a. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto Banka dopisem ze dne 7.4.2020 úvěr zesplatnila, žalovaného informovala a vyzvala k zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 byla pohledávka postoupena Bankou na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby, avšak ničeho neuhradil a je nadále v prodlení. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 40/2009 Sb., občanského zákoníku, dále jen “o. z.”). Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§§1802, 1803 o. z.). Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost (§ 1751 odst. 1 o. z.). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění (§ 2005 odst. 1, odst. 2 o. z.) Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit ve splátkách, ale neučinil tak. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do příslušenství, když žalobkyně požadovala na jistině 24 165,03 Kč, dále smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 675,85 Kč (kdy tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních splátkách), smluvní poplatky ve výši 1 780 Kč, dále úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28.1.2021 ve výši 1 678,68 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 24 165,03 Kč od 29.1.2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 17,10 % p.a. z částky 24 165,03 Kč od 29.1.2021 do zaplacení (uvedené nároky vyplývají ze Smlouvy, úvěrových podmínek, které byly žalovanému známy a jsou důvodné co do vzniku, výše i splatnosti). Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 895,2 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 038 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 11 odst. 1 písm.a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající ze tří úkonů právní služby po 2 140 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění se základní skutkovýma a právním rozborem), dále tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 a.t. a DPH 21 % Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.