12 C 375/2016-194 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou soudu doručenou 13. 4. 2016 doplněnou podáním doručeným soudu dne 28.11.2019 a dne 23. 5.2022 do protokolu soudu a podáním dne 8. 6. 2022 se žalobce na žalované původně domáhal zaplacení 70 310 Kč s příslušenstvím představující doplatek náhrady mzdy za dobu od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013 ve výši 9 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 13. 6. 2013 do zaplacení, doplatek odstupného ve výši 15 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 13. 6. 2013 do zaplacení a doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 6. 6. 2013 do 31. 3. 2016 ve výši 44 839 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 093 Kč od 13. 7. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 8. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 9. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 10. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 11. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 12. 2013 do zaplacení, 1 312 Kč od 13. 1. 2014 do zaplacení, 1317 Kč od 13. 2. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 3. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 4. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 5. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 6. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 7. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 8. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 9. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 10. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 11. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 12. 2014 do zaplacení, 1 317 Kč od 13. 1. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 2. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 3. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 4. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 5. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 6. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 7. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 9. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 10. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 11. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 12. 2015 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 1. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 2. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 3. 2016 do zaplacení, 1 338 Kč od 13. 4. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalované byl v pracovním poměru od 28. 6. 2008 do 31. 5. 2013, kdy jeho pracovní poměr skončil z důvodu uvedeného v § 52 písm. d) zákoníku práce. V době od 22. 1. 2013 do 31. 5. 2013, po skončení pracovní neschopnosti, která v lednu 2013 trvala 120 hodin (21 dnů) čerpal 56 hodin dovolené, za kterou žalovaná vyplatila náhradu mzdy 5 568 Kč, byl pro překážky v práci doma 8 hodin, za to mu byla vyplacena náhrada mzdy 795 Kč. Jeho průměrný hodinový výdělek činil 130,93 Kč, protože mu zaměstnavatel vyplatil celkem 6 363 Kč namísto 8 380 Kč, činí rozdíl 2 017 Kč. V únoru 2013 čerpal dovolenou v délce 160 hodin a byla mu vyplacena náhrada mzdy 15 907 Kč namísto 20 949 Kč, takže náhrada mzdy činí 5 042 Kč. V březnu 2013 byl celou dobu doma pro překážky v práci na straně zaměstnavatele v délce 168 hodin a byla mu vyplacena náhrada mzdy 16 703 K namísto částky 21 969 Kč, rozdíl je tak ve výši 5 293 Kč. V dubnu 2013 byl doma pro překážky na straně zaměstnavatele 160 hodin, kdy mu žalovaná vyplatila náhradu mzdy 16 703 Kč a za 8 hodin neodpracovaného svátku mu vyplatila 795 Kč; žalovaná mu zaplatila náhradu mzdy 17 498 Kč namísto částky 23 107 Kč, takže rozdíl činí 5 609 Kč. V květnu 2013 čerpal dovolenou v délce 112 hodin, za což mu žalovaná vyplatila náhradu mzdy 11 959 Kč, za 16 hodin neodpracovaných svátků mu žalovaná vyplatila náhradu mzdy 1 708 Kč, celkem tedy 13 667 Kč a měla mu vyplatit 16 805 Kč, proto rozdíl činí částku 3 138 Kč. Zaměstnavatel mu vyplatil odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku ve vyúčtování mzdy za květen 2013. Vzhledem k tomu, že byl v rozhodném období pro výpočet průměrného výdělku v pracovní neschopnosti, na dovolené a byl doma pro překážku v práci na straně zaměstnavatele, vycházel zaměstnavatel z pravděpodobného výdělku. Podle žalobce však výpočet zaměstnavatele neodpovídá výši, kterou zaměstnavatel oznámil pojišťovně [anonymizováno] pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a to ve výši 114,43 Kč na hodinu (19 902 Kč děleno 173,92 hod/měs), zatímco zaměstnavatel použil pravděpodobný výdělek ve výši 99,42 Kč na hodinu a v květnu 2013 ve výši 106,78 Kč na hodinu. Různé pravděpodobné výdělky žalovaná použila pro výpočet náhrady mzdy za dobu dovolené, překážky v práci na její straně a svátku i pro výpočet odstupného a pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Náhradu mzdy mu žalovaná zaplatila za leden až květen 2013 za 696 hodin celkem ve výši 70 138 Kč. Správná výše činí podle žalobce 79 643 Kč (696 × 114,43 Kč/hod, doplatek tak činí 9 505 Kč. Odstupné mu žalovaná vyplatila s vyúčtováním mzdy za měsíc květen 2013 ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku v částce 222 854 Kč. Správná výše činí podle žalobce 238 820 Kč (114,43 Kč/hod x 173,92 hodin, tj. průměrný počet hodin za měsíc x 12 měsíců) doplatek tak činí 15 966 Kč. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti mu žalovaná prostřednictvím [právnická osoba] začala vyplácet z výdělku 18 590 Kč/měsíc. Rozdíl tak měsíčně činí 1 312 Kč. Za dobu od 6. 6. do 31. 12. 2013 činí rozdíl 8 965 Kč (1 312 Kč: 30 dny x 25 dnů) + (6 měsíců x 1 312 Kč). Pro rok 2014 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 0,4 % nařízením vlády č. 439/2013 Sb. 18 590 Kč + 0,4 % = 18 665 Kč, 19 902 Kč + 0,4 % = 19 982 Kč, tj. + 1 317 Kč 2. za dobu od 1. 1. do 31. 12. 2014 činí rozdíl 15 804 Kč (12 měsíců x 1 317 Kč). Pro rok 2015 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován 1,6 % nařízení vlády číslo 306/2014 Sb. 18 665 Kč + 1,6 % = 18 964 Kč, 19 982 Kč + 1,6 % = 20 302 Kč, tj. + 1 338 Kč za dobu od 1. 1. do 31. 12. 2015 činí rozdíl 16 056 Kč (12 měsíců x 1 338 Kč). rok 2016 byl průměrný výdělek pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku valorizován o 40 Kč nařízení vlády číslo 351/2015 Sb. 18 964 Kč + 40 Kč = 19 004 Kč, 20 302 Kč + 40 Kč = 20 342 Kč, tj. + 1 338 Kč za dobu od 1. 1. do 31. 3. 2016 činí rozdíl 4 014 Kč (3 měsíce x 1 338 Kč). 3. V podání doručeném soudu dne 28. 11. 2019 rozšířil žalobce žalobu o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (o rentu) od dubna 2016 měsíčně ve výši 20 342 Kč po„ odpočtu fiktivního nebo skutečného výdělku a každoroční valorizaci“. 4. Ve svém vyjádření doručeném soudu dne 17.10.2017 navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. Potvrdila, že úraz žalobce z 18. 6. 2010 je úrazem pracovním s tím, že pokud se nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti datuje od 6. 6. 2013, bylo třeba při výpočtu vycházet z rozhodného období I. čtvrtletí roku 2013, za které žalovaná stanovila pravděpodobný výdělek ve výši 18 590 Kč. Při výpočtu vycházela žalovaná ze mzdy zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, jako by vykonával žalobce nebýt jeho pracovního úrazu (§ 355 odst. 1, § 355 odst. 2 zákoníku práce) – zaměstnanců [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaná přiznala, že byla [anonymizováno] pojišťovnou upozorněna na svou chybu při výpočtu pravděpodobného výdělku za první čtvrtletí 2013, kterou opravila. Podle žalované žalobce v žalobě vlastně požaduje rozdíl mezi původně nesprávně vypočteným průměrným výdělkem ve výši 19 902 Kč za I. čtvrtletí 2010, ze kterého však nelze vycházet, ale pravděpodobným výdělkem je částka 18 590 Kč, kterou žalovaná pro pojišťovnu nově spočítala za I. čtvrtletí 2013, tedy za dobu od 6. 6. 2013 do 31. 3. 2016 ve výši 44 839 Kč, včetně úroků z prodlení. Podle žalované je tak žaloba nedůvodná a spočítaný pravděpodobný výdělek je správný a platí jak pro použití při výpočtu odstupného tak i při výpočtu náhrady mzdy. 5. Jako účastník řízení žalobce doplnil, že po skončení pracovní neschopnosti, která skončila 22. 1. 2013 ho zaměstnavatel vyzval, aby před nástupem absolvoval v [obec] zdravotní prohlídku u závodního lékaře. V lednu 2013 konstatovala závodní lékařka, že není schopen práce jako řidič z důvodu pracovního úrazu. Téhož dne měla žalovaná pro něj připravenou výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, kterou nepodepsal, ale kontaktoval ředitele, že je v ní nesprávně uveden použitý paragraf, takže následně dostal výpověď z důvodu pracovního úrazu a uplynutím tříměsíční výpovědní doby skončil jeho pracovní poměr 31. 5. 2013. Žalobce upozornil, že žalovaná použila pravděpodobný výdělek řidiče z nefunkčního střediska v [anonymizováno], kde byl zaměstnán pouze 1 člověk na brigádu. Dodal, že se o pravděpodobném průměrném měsíčním výdělku ve výši 19 902 Kč žalobce dozvěděl 6. 5. 2013, když převzal výpočet provedený žalovanou pro [anonymizováno] pojišťovnu ze dne 17. 4. 2013 a o průměrném pravděpodobném výdělku ve výši 18 590 Kč se dozvěděl ve vyjádření žalované ze dne 16. 10. 2017. Podle žalobce mu byla náhrada mzdy za leden až květen 2013 vyplacena za celkem 696 hodin. Žalobce doplnil, že od 6. 6. 2013 do 31. 12. 2016 a od 30. 1. 2017 do 6. 2. 2017 byl veden na Úřadu práce, kdy mu podpora nebyla poskytována. Od 10. 1. 2017 do