16 C 144/2022-27 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 36.795,41 Kč s úrokem ve výši 5.481,72 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 36.065,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1.053,96 Kč a ve výši 8,5% ročně z částky 36.795,41 Kč od 5.4.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 7.7.2021 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Podpisem úvěrové smlouvy se její nedílnou součástí staly úvěrové podmínky (uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalované. Sjednaný úvěrový rámec činila částka 37.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (ve výši 4,00% z aktuální dlužné částky). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku 36.995 Kč a uhradila celkem částku 1.100 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 18.11.2021. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 18.11.2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu v rámci předžalobní výzvy k plnění. I přes výzvy žalobce žalovaná uhradila po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 1.100 Kč. Žalobce eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 36.795,41 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 36.065,41 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč a příslušenství pohledávky. V podání ze dne 16.8.2022 žalobce uvedl, že žalobce zjišťuje kreditní skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Posuzuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu [příjmení] (měsíční splátka) žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru. [příjmení] je vypočítávána vždy jak na žadatele, tak na domácnost žadatele. Úvěrovou kartu vč. rozpisu výpočtu [příjmení] žalobce předkládá. Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI, CEE, ISIR). V registru SOLUS – nenalezen žádný závazek po splatnosti, žalovaný neměl záznam v registru NRKI – pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR – v registru nenalezen. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z úvěrové karty vyplněné žalobcem soud zjistil, že u žalované je uvedeno: svobodná, druh bydlení – podnájem, počet dětí 1. Zdroj příjmu – mateřská dov., výše příjmu 15.500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 35.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 8.900 Kč. Žalovaná byla ověřována v registru MVCR, [příjmení], [příjmení], ISIR (nenalezen), NRKI, [příjmení]. [příjmení] [příjmení] klienta žalobce počítal s životním minimem dospělých členů domácnosti – 3.550 Kč, životní minimum na 1 vyživované dítě – 2.420 Kč. [příjmení] [příjmení] domácnosti žalobce počítal s normativními náklady na bydlení – 6.348 Kč, životní minimum členů domácnosti – 5.970 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7.7.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná získala bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 37.000 Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 26,28% a výši měsíční splátky 4% z dlužné částky. Žalovaná, kromě svých osobních údajů, ve smlouvě uvedla druh bydlení – podnájem, zdroj příjmů mateřská dovolená, čistý měsíční příjem 15.500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 35.000 Kč, počet vyživovaných dětí 1. Podle výpisu proplacení smlouvy byla dne 8.7.2021 proplacena částka 36.995 Kč. Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a splácela. Žalovaná celkem vyčerpal částku 36.995 Kč a ve splátkách uhradila celkem částku 2.200 Kč (dne 20.8.2021 částku 1.100 Kč a dne 25.11.2021 částku 1.100 Kč). V dopise ze dne 18.11.2021 žalobce vyzval žalovanou v důsledku jejího prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval ji k zaplacení dlužné částky ve výši 40.698,07 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 18.2.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 42.567,57 Kč do 7 dnů. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Na základě výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy vyčerpala celkem částku 36.995 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnila a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 18.11.2021 od smlouvy odstoupil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 18.11.2021. Žalovaná zaplatil celkem částku 2.200 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověř