16 C 149/2022-25 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 83.621,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30.3.2022 do zaplacení, částky 7.259,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30.3.2022 do zaplacení, částky 2.702,79 Kč, částky 322,73 Kč, částky 1.373,48 Kč a částky 1.500 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka, na jejímž základě s zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 100.000 Kč. Splácení úvěru bylo sjednáno formou měsíčních anuitních splátek (skládajících se z jistiny a úroku) ve výši 2.320,53 Kč. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované. Žalobce vycházel z informací od spotřebitele. Získané informace ověřil nahlédnutím do databází do BRKI, NRKI, ISIR a insolvenčního rejstříku. Zároveň zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Získané informace o příjmové a výdajové stránce porovnal s historickými daty Českého statistického úřadu. Úvěr ve výši 100.000 Kč žalovaná čerpala převodem na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě o úvěru. Protože ze strany žalované docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek) žalobce oznámením o prohlášení úvěru za splatný, informoval žalovanou o prohlášení jejího úvěru za splatný ke dni 17.9.2021 a současně ji vyzval k úhradě již splatné částky. Žalovaná částka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru ve výši 83.621,75 Kč, z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 7.259,31 Kč, z úroku z prodlení počítaného z částky dlužné jistiny a kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání advokátní kanceláři – 29.3.2022 ve výši 2.702,79 Kč, z úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dni předání případu advokátní kanceláři – 29.3.2022 ve výši 322,73 Kč, z dílčích poplatků uvedených v sazebníku ve výši 1.373,48 Kč, z dílčích poplatků uvedených v sazebníku ve výši 1.500 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. V podání ze dne 26.10.2022 žalobce uvedl, že vycházel z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti klienta o úvěr ze dne 31.7.2019. Žádost žalobce hodnotil individuálně, kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Žalobce vycházel z příjmu, který žalovaná doložila potvrzením o příjmu ve výši 14.705 Kč. Žalovaná zároveň uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 42.000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované žalobce porovnával její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Pokud se jedná o statisticky stanovené výdaje žalované, vycházel žalobce konkrétně z částky 7.398,95 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 48.698,15 Kč. K jednání soudu se žalobce omluvil. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z žádosti o úvěr ze dne 31.7.2019 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 100.000 Kč. Žalovaná uvedla, že je družka, bydlí v pronajatém bytě/domě. Je v pracovním poměru od 27.1.2019, uvedla zaměstnavatele a průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 14.705 Kč. Žalovaná uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti: 42.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, ostatní nezbytné měsíční náklady 0 a počet vyživovaných osob 1. Podle potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ze dne 31.7.2019 činil průměrný čistý měsíční příjem žalované za 3 měsíce částku 14.705 Kč. Podle tabulky žalobce činil deklarovaný příjem žalované 14.705 Kč, který byl ověřen, čistý měsíční příjem domácnosti 42.000 Kč, 1 vyživovací povinnost, podíl klienta na nákladech bydlení 35,01%, dosavadní interní splátky 3.213 Kč, dosavadní externí splátky 300 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 31.7.2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ([anonymizováno] půjčka). Žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 100.000 Kč s datem čerpání dne 31.7.2019. Strany si dohodly úrok ve výši 118,7% ročně, RPSN ve výši 20,99% ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních anuitních splátkách po 2.320 Kč, úhrada pojištění 230 Kč. Splátky jsou splatné k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15.8.2019. Celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit činí 165.884,06 Kč. Podle platební historie byla částka 100.000 Kč čerpána dne 31.7.2019. Z platební historie soud zjistil, jakým způsobem žalovaná poskytnutý úvěr splácela. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 48.698,15 Kč. V dopise ze dne 19.9.2021 žalobce oznámil žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje žalobce její úvěr na částku 100.000 Kč za splatný ke dni 17.9.2021. Současně ji vyzval k zaplacení celého dluhu, který činí 93.925 Kč do 4.10.2021. Předžalobní upomínkou ze dne 31.3.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 96.838,57 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala dne 31.7.2019 částku 100.000 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila (zaplatila ve splátkách částku 48.698,15 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 19.9.2021 úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 17.9.2021. Dluh žalované ke dni 17.9.2021 činila částka 93.925 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1