16 C 320/2021-100 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 48.085,76 Kč s úrokem ve výši 5.188,68 Kč a 22,68% ročně z částky 43.242,76 Kč od 26.2.2020 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 1.254,21 Kč a 10% ročně z částky 43.242,76 Kč od 26.2.2020 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen banka) uzavřela s žalovanou dne 3.1.2018 smlouvu o revolvingovém úvěr a užívání kreditní karty, kde se banka zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 45.000 Kč Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách a to jak jistinu, úroky a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami. Minimální měsíční splátka byla stanovena jako 5% čerpaného úvěru. Svůj závazek splnila a otevřela žalované úvěrový účet a vydala kreditní kartu. Svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne 30.6.2019 za okamžitě splatný v celé výši. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 43.242,76 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši 5.188,68 Kč, smluvních poplatků ve výši 4.843 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8.002,49 Kč. Žalobce dále požaduje příslušenství pohledávky, které se skládá a úroků a úroků z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, kde ji upozornil na uplatnění svého nároku u příslušného soudu. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila [právnická osoba] na žalobce pohledávku vzniklou z titulu smlouvy [číslo]. Dopisem ze dne 28.2.2020 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované. V podání ze dne 8.2.2022 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých klientem v žádosti o vydání kreditní karty ze dne 3.1.2018. Žádost žalované byla hodnocena individuálně, kdy byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který na klientovi přichází na jeho běžný účet u MMB, v tomto případě byl příjem ve výši 13.865 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti 52.000 Kč. Banka porovnávala příjem a výdaje klienta na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měla žalovaná v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6.279,69 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné závazky. Konkrétní přehled čerpání a splácení žalobce dokládá v platební historii, ve které je vidět zápočet všech splátek. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> V žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty žalovaná uvedla, že je svobodná, druh bydlení – družstevní byt, uvedla zaměstnavatele, a průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce – 13.865 Kč. Dále uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti 52.000 Kč, počet zdrojů příjmu 2. Ostatní nezbytné měsíční náklady 0 Kč, počet vyživovaných osob 1. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 3.1.2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Úvěrový rámec činila částka 45.000 Kč, celková částka splatná spotřebitelem 51.386,64 Kč. Žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky minimálně 2% z čerpaného úvěru, roční úroková sazba dle úrokového lístku – 22,99%, RPSN 28,37%. Z výpisů ke kreditní kartě a z platební historie soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr čerpala a jakým způsobem úvěr splácela. Žalovaná vyčerpala celkem částku 53.340,20 Kč. Žalovaná na splácení úvěru uhradila ve splátkách celkem 20.383,11 Kč. V dopise ze dne 1.7.2019 právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek banka svou pohledávku zesplatňuje z důvodu prodlení s placením minimální splátky o více než 30 dní. Dluh žalované ke dni 1.7.2019 činí 53.527,44 Kč z toho 4.843 Kč poplatky a 5.441,68 Kč úroky. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu do 15.7.2019. Dopisem ze dne 28.2.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Výzvou ze dne 31.3.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k zaplacení dluhu a současně byla žalovaná upozorněna na možnost podání žaloby. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala revolvingový úvěr v celkové výši 53.340,20 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila a z toho důvodu právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 1.7.2019 dluh zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 1.7.2019. Žalovaná zaplatila celkem částku 20.383,11 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla následně postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právn