16 C 335/2021-39 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 91.130,65 Kč s úrokem ve výši 9.100,64 Kč a úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 90.940,65 Kč od 22.6.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4.662,58 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 91.130,65 Kč od 22.6.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 6.2.2019 smlouvu o úvěru [číslo], na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 101.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1.426 Kč vždy k 15. dne v měsíci počínaje 15.3.2019. Úroková sazba byla sjednána na 7,9% ročně. Smlouvou bylo zároveň sjednáno pojištění úvěru, za které byl účtován poplatek ve výši 95 Kč. Žalované byl úvěr poskytnut dne 6.2.2019 bezhotovostně na běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaná své povinnosti řádně neplnila a opakovaně se dostávala do prodlení se splácením. Žalobce proto prohlásil veškeré pohledávky za okamžitě splatné ke dni 15.10.2020 O splatnosti byla žalovaná informována dopisem ze dne 17.10.2020. Žalovaná dluží: jistinu ve výši 90.940,65 Kč, úrok ve výši 7,9% ročně z dlužné jistiny za dobu od 14.4.2020 do 21.6.2021 ve výši 9.100,64 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 15.3.2020 do 21.6.2021 ve výši 4.662,58 Kč, poplatky ve výši 190 Kč skládající se zejména z poplatků za pojištění. V podání ze dne 9.2.2022 žalobce uvedl, že na základě čl. 6 obchodních podmínek jsou stanoveny podmínky, které je žalovaný povinen splnit před poskytnutím úvěru a to: klient nemá splatné a nezaplacené závazky vůči svým věřitelům, které by měly vliv na jeho schopnost dostát závazkům ze smlouvy, klient informuje ČSOB pravdivě o všech svých finančních závazcích, majetek klienta není zatížen zástavními právy. Žalobce posuzoval schopnost úvěr splácet prověřením, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo zatížení její schopnosti splácet závazky. Žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistil, že se žalovaná nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopna své závazky splácet. Přes systém Solus žalobce zjistil, že žalovaná neměla žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobce posoudil životní náklady žalované, po jejich zohlednění činila platební kapacita žalované 1.695,83 Kč (příjem žalované na základě transakcí na běžném účtu – 13.854 Kč mínus životní náklady a výdaje – 12.158,17 Kč). Předschválený limit byl generován na základě dlouhodobého (8 měsíčního) vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta. Splátka ve výši 1.426 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaná mohla předmětný závazek adekvátně splácet. Pokud jde o splácení žalované: poslední platbu žalobce obdržel dne 18.3.2020 a od tohoto dne žalovaná neuhradila ničeho. Celkem byla na dlužnou pohledávku uhrazena částka ve výši 20.558,79 Kč – z toho byly platby ve výši 10.059,35 Kč započteny na vyčerpanou jistinu. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z žádosti o posytnutí úvěru ze dne 6.2.2019 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 108.000 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnancem, svobodná, způsob bydlení – není vyplněný. Současně není vyplněný zaměstnavatel ani příjmy a výdaje. Ze smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ke spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 6.2.2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr do výše 101.000 Kč s datem čerpání dne 6.2.2019. Strany si dohodly úrok ve výši 19% ročně ke dni uzavření smlouvy, RPSN ve výši 22,17% ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách vždy 15. dne v měsíci ve výši 1.426 Kč spolu s pojištěním ve výši 1.521 Kč měsíčně. První splátka bude splatná dne 15.3.2019 a poslední splátka 15.2.2027. Podle výpisu z účtu žalované byla částka 101.000 Kč převedena dne 6.2.2019 na účet č. [bankovní účet]. Z platební historie soud zjistil, jakým způsobem žalovaná poskytnutý úvěr splácela. V dopise ze dne 13.8.2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu, který ke dni 12.8.2020 činí 5.918,96 Kč nejpozději do 12.9.2020. Současně ji upozornil, že má právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Výzva byla doručena dne 17.8.2020. V dopise ze dne 17.10.2020 žalobce oznámil žalované, že prohlašuje k 15.10.2020 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou. Současně ji vyzval k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 16.10.2020 95.345,28 Kč. Výzvou ze dne 7.7.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 105.297,23 Kč do 5ti dnů od doručení výzvy. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala dne 6.2.2019 částku 101.000 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnila (zaplatila ve splátkách 20.558 Kč) a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 17.10.2020 od uzavřené úvěrové smlouvy odstoupil a úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 15.10.2020. Dluh žalované ke dni 16.10.2020 činí částka 95.345,28 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit