16 C 337/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 15.873 Kč s úrokem z prodlení ve výši 148,29 Kč a ve výši 8,25% ročně z částky 15.873 Kč od 19.5.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 22.12.2019 úvěrovou smlouvu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek v chráněném internetovém prostředí. Při uzavírání smlouvy je ověřena indentita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1 Kč na bankovní účet žalobce, případně zaslán výpis z účtu. V daném případě žalovaný zaslal kopii výpisu z účtu. Při uzavírání smlouvy žalobce zkoumal, zda má žalovaný u dalších společností jiné úvěry, zda tyto platí prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Zda má jiné závazky prostřednictvím registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce posuzuje příjmovou a výdajovou stránku klienta a přezkoumává podstatné ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. K čerpání úvěru došlo 22.12.2019, kdy částka 15.000 Kč byla odeslána na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal k úhradě poskytnuté částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Mezi účastníky byly sjednány volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaný uhradil dne 16.1.2020 částku 1.418 Kč, dne 18.2.2020 částku 1.459 Kč, dne 12.3.2020 částku 1.459 Kč, dne 22.5.2020 částku 1.559 Kč, dne 24.8.2020 částku 1.559 Kč se dostal do prodlení, proto byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzván k jeho úhradě. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta a účelně vynaložené náklady. Žalovanému byla zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, kde byl vyzván k úhradě dluhu a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Ke dni 23.9.2020 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalobce požaduje zaplacení částky 15.873 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 11.775 Kč, poplatků za bezpečnou splátku v výši 495 kč, úroků v celkové výši 2.205 Kč a smluvních pokut ve výši 1.398 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. V podání ze dne 14.2.2022 žalobce uvedl, že žalobce zjišťuje kreditní skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Posuzuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzal žalobce v úvahu následující skutečnosti: výši úvěru a výši měsíčních splátek 724 Kč – 1.459 Kč, splátky jiných úvěrů – 3.314 Kč, čistý měsíční příjem – 9.426 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti – 35.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti – 17.000 Kč, životní minima členů domácnosti – 3.410 Kč (1 dospělý). Stav (druh) a zdroj příjmů (zaměstnanec). Žalovaný nebyl nalezen v registru SOLUS a žalovaný neměl záznam v registru NRKI. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z listiny označené jako úvěrová smlouva ze dne 22.12.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný získal hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Strany si sjednaly celkovou částku splatnou spotřebitelem ve výši 20.640 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena na 49,10%. Žalobce předložil kopii výpisu z účtu z [právnická osoba], kdy kopie je nečitelná. Podle výpisu proplacení smlouvy byla částka 15.000 Kč převedena dne 22.12.2019 na účet č. [bankovní účet]. Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel. Žalovaný ve splátkách uhradil celkem částku 7.454 Kč. V dopise ze dne 5.8.2020 žalobce vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení částky 54.377 Kč s tím, že v případě dalšího prodlení bude nucen požadovat okamžité splácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí. V dopise ze dne 23.9.2020 žalobce vyzval žalovaného v důsledku jeho prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 14.475 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 1.4.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 15.873 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že účet [číslo] patří žalovanému a dne 23.12.2019 došlo k připsání částky 15.000 Kč na tento účet. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 22.12.2019, kdy žalobce poskytl žalovanému dne 23.12.2019 částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaný vzal na vědomí, že celková částka splatná spotřebitelem činí 20.640 Kč a zavázala se uhradit ji ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 23.9.2020 od smlouvy odstoupil. Žalovaný zaplatil celkem částku 7.454 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze