16 C 402/2021-27 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 119.572,51 Kč s úrokem ve výši 8.002,49 Kč a ve výši 13,99% ročně z částky 119.572,51 Kč od 1.9.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 119.572,51 Kč od 1.9.2021 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dále jen banka) dne 19.10.2020 vyhověla žádosti o klasickém úvěru. Akceptací žádosti došlo mezi bankou a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 120.000 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99% ročně v pravidelných 84. měsíčních splátkách po 2.470 Kč. Banka úvěr žalované poskytla. Žalovaná splátky nezasílala řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek přistoupila banka dne 31.8.2021 k zasplatnění úvěru. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 119.572,51 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8.002,49 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, kde ji upozornil na uplatnění svého nároku u příslušného soudu. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] na žalobce pohledávku vzniklou z titulu smlouvy [číslo]. Dopisem ze dne 21.9.2021 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované. V podání ze dne 7.2.2022 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr. Mezi tyto informace patří jméno a příjmení, adresa trvalého pobytu, OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, údaje o zaměstnavateli, pozice v zaměstnání, čistý měsíční příjem ve výši 20.000 Kč. Právní předchůdce žalobce dále provedl kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému SOLUS, vše bez nálezu. Žalobce má za to, že jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti postupoval dostatečně zodpovědně, odborně a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat. Právní předchůdce žalobce žalované dne 27.10.2020 jednorázově převodem na účet poskytl žalované částku 110.049,59 Kč, částkou 9.950,41 Kč byl doplacen úvěr [číslo]. Žalovaná uhradila celkem částku 8.148 Kč. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> V žádosti pro posouzení žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, má 3 vyživované děti ve společné domácnosti (10,11 a 17let) způsob bydlení – nájemník, uvedla zaměstnavatele, profesi a nástup do zaměstnání (9/2017). Čistý měsíční příjem uvedla ve výši 20.000 Kč. Podle dotazu do registrů NRKI a NRKI má žalovaná 2 úvěry, Podle dotazu z registru SOLUS – žalovaná nenalezena v Solusu. Podle výpisu z účtu žalované v období 1.7.2020 až 30.9.2020 činil počáteční zůstatek – 475,66 Kč a konečný zůstatek – 1.177,13 Kč. Mzdu žalované činila částka 21.312 Kč, 21.553 Kč, 20.374 Kč. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] ze dne 19.10.2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Celkovou výši úvěru činila částka 120.000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 2.470 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17.11.2020. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu ve výši 13,99%. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru včetně smluvní pokuty za prodlení se splácením úvěru. Smlouva je podepsána žalovanou. V dopise ze dne 27.10.2020 bylo žalované sděleno, že její žádost o poskytnutí úvěru byla schválena a úvěr 120.000 Kč byl převeden na její účet č. [bankovní účet]. Z výpisu z úvěru [číslo] soud zjistil, jakým způsobem žalovaná úvěr splácela. Žalovaná na splácení úvěru uhradila ke dni 20.7.2021 částku 8.148 Kč. Ke dni 20.7.2021 dlužná částka činila 127.575 Kč. V dopise ze dne 26.7.2021 právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že vzhledem k prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve výši 127.575 Kč, která se stala splatná ke dni 31.8.2021. Dopisem ze dne 21.9.2021 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Výzvou ze dne 27.9.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k zaplacení dluhu a současně byla žalovaná upozorněna na možnost podání žaloby. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 120.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Částku 110.049,59 Kč převedl právní předchůdce žalobce žalované jednorázově na její účet a částkou 9.950,41 Kč byl doplacen úvěr [číslo]. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 26.7.2021 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 21.8.2021. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalované dlužné splátky ve výši 14.820 kč, nesplacenou jistina ve výši 111.190 Kč, smluvní pokutu ve výši 766 Kč a náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 800 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy j