23 C 261/2021-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 465 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že dne 21.3.2019 (pozn. soudu, chybné datum v žalobě, neboť smlouva uzavřena dne 20.3.2019) byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo], (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč zaplatit v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14.5.2020. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když nehradil řádně sjednané splátky a uhradil pouze částku ve výši 315 Kč. Dle žalobkyně předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných do karty žalovaného, kdy žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr s měsíčním příjmem [částka], žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost ani zápůjčku či úvěr u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K výzvě soudu se žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 20.3.2019, předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 8 780 Kč zaplatit v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, zápůjční úroková sazba činila 32,15 % ročně. Ze zákaznické karty ze dne 20.3.2019 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu se spolubydlící [jméno] [příjmení] (ověřeno nájemní smlouvou, potvrzením [příjmení] [příjmení] o platbě nájmu v hotovosti ve výši [částka]), která mu přispívá na nájemné částkou ve výši [částka] (Čestné prohlášení ze dne [datum]), takže jeho výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně, na osobní výdaje vydá [částka] měsíčně, pracuje u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem [částka] (ověřeno výplatními páskami za období1 [číslo]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 15. 1. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2021 podané na poště dne 14.5.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužných závazků v celkové výši 21 404,30 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Před uzavřením Smlouvy žalovaný do zákaznické karty ze dne 20.3.2019 uvedl, že bydlí v nájmu se spolubydlící [jméno] [příjmení] (ověřeno nájemní smlouvou, potvrzením [příjmení] [příjmení] o platbě nájmu v hotovosti ve výši [částka]), která mu přispívá na nájemné částkou ve výši [částka] (Čestné prohlášení ze dne [datum]), takže jeho výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně, na osobní výdaje vydá [částka] měsíčně, pracuje u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem [částka] (ověřeno výplatními páskami za období1 [číslo]). Dne [datum] byla uzavřena Smlouva, předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 8 780 Kč zaplatit v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, zápůjční úroková sazba činila 32,15 % ročně (žalobkyně požaduje pouze 19,07 % ročně) .. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když nehradil řádně sjednané splátky a uhradil pouze částku ve výši 315 Kč, proto došlo k zesplatnění ke dni 15.5.2020, kdyžnejpozději měl žalovaný dlužnou částku zaplatit dne 14.5.2020. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 19.2.2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném d0 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 122 odst. 4 ZSU u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah na základě platně uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., neboť žalobkyně v souladu s § 86 odst.1 ZSU řádně posoudila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit. Součástí smlouvy o úvěru bylo i ujednání o platbě úroků ve výši 21,05 % ročně (žalobkyně požaduje pouze ve výši 19,07 % ročně). Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 8 780 Kč zaplatit v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, poslední splátka byla splatná dne 14.5.2020, proto ke dni 14.5.2020 došlo k zesplatnění pohledávky za žalovaným. Od 15.5.2020 byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost platit sjednané splátky, proto je povinen žalobkyni zaplatit nejen částku ve výši 18 465 (jistina ve výši 10 000 Kč + poplatek 8 465 Kč po započtení úhrady žalovaného ve výši 315 Kč), ale i úrok z prodlení dle § 1970 o.z., který je požadován ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. Pokud jde o smluvní úrok ve výši 19,07 % ročně, tento byl v souladu s § 122 odst. 4 ZSU v této výši přiznán z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč pouze za dobu 90 dnů od zesplatnění, tj. do 13.8.2020, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku, a od 91. dne od zesplatnění, tj. od 14.8.2021, byl přiznán pouze ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbývající výši 9,07 % ročně (19,07% 10% 9,07%) pak byl tento smluvní úrok zamítnut, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. 12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst