24 C 82/2022-80 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 11 000 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem, úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] žalovaným dne 21. 3. 2018 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu poskytla celkem 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek původního věřitele, kde se žalovaný zaregistroval, předložil scan občanského průkazu a odsouhlasil podmínky smlouvy o půjčce. Poté byl vygenerován návrh smlouvy, který žalovaný odsouhlasil (klikl na políčko, že závazně žádá o poskytnutí úvěru v dané výši a s vybranou splatností). Žalovaný však plnil jen částečně (zaplatil pouze 4 893,09 Kč). Co do 2 000 Kč byly platby započítány na jistinu a co do 2 893,09 Kč na úrok. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že obsahuje údaje o společnosti [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“) i údaje o žalovaném (jméno, příjmení, rodné číslo atp.). Tato listina je datována 21. 3. 2018, avšak neobsahuje podpis (ať již vlastnoruční či elektronický) ani jedné ze stran. Listina obsahuje ujednání, že společnost poskytne žalovanému úvěr až do výše limitu 35 000 Kč tak, že žalovaný na webových stránkách [webová adresa] požádá o čerpání a společnost mu požadovanou částku vyplatí na účet uvedený v žádosti. Pro níže vyložený právní názor soud z tohoto důkazu žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru a listiny nazvané obchodní podmínky. 4. Z další listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že obsahuje rovněž údaje o společnosti i údaje o žalovaném (jméno, příjmení, rodné číslo atp.). Tato listina je datována 1. 6. 2018, avšak neobsahuje podpis (ať již vlastnoruční či elektronický) ani jedné ze stran. Listina obsahuje ujednání, že společnost poskytne žalovanému úvěr až do výše limitu 50 000 Kč tak, že žalovaný na webových stránkách [webová adresa] požádá o čerpání a společnost mu požadovanou částku vyplatí na účet uvedený v žádosti. Pro níže vyložený právní názor soud z tohoto důkazu žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z další listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru a další listiny nazvané obchodní podmínky. 5. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. 6. Z listin nazvaných potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že [právnická osoba], s.r.o. jimi potvrzuje, že na účet č. [bankovní účet] dne 21. 3. 2018 odeslala 6 000 Kč, dne 1. 6. 2018 odeslala 2 000 Kč a dne 13. 6. 2018 odeslala 5 000 Kč. 7. Z listin nazvaných platební informace soud zjistil, že společnost jimi účtovala žalovanému poplatky a úroky s tím, že je může uhradit na libovolný zde uvedený účet. 8. Z listin uvozených slovy loan application info soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť je žalobkyně k důkazu řádně neoznačila, jen je přiložila k žalobě a bez bližšího vysvětlení není soudu zřejmé, jaké právně relevantní informace by z nich měly vyplývat. 9. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek, datované dnem 20. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou postoupila soubor pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení, společnosti [právnická osoba] 10. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek, datované dnem 20. 12. 2019, avšak podepsané 9. 6. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] touto smlouvou postoupila soubor pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení, žalobkyni. 11. Z dopisu ze dne 6. 5. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně oznámil žalovanému, že pohledávka společnosti za ním za smlouvy [číslo] byla postoupena žalobkyni a současně jej vyzval k zaplacení 15 983,22 Kč do sedmi dnů. 12. Z dalšího dopisu ze dne 6. 5. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení 15 983,22 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 13. Z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne 15. 5. 2020 žalovanému odeslala zásilku č. [anonymizováno]. 14. Po provedeném dokazování tak mohl soud pouze uzavřít, že společnost a nyní žalobkyně disponují osobními údaji žalovaného, tedy zejména jménem a rodným číslem. K samotnému uzavření smlouvy (resp. právnímu jednání) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je nutno uvést, že z předložených listin je do určité míry pravděpodobné, že žalobkyně jednala se žalovaným (zejména z předloženého scanu občanského průkazu), avšak nebylo to v řízení postaveno najisto, stejně jako nebylo prokázáno, co mělo být obsahem takového jednání (k tomu viz níže). Dále pak bylo zjištěno, že [právnická osoba], s.r.o. potvrdila, že na účet č. [bankovní účet] dne 21. 3. 2018 odeslala 6 000 Kč, dne 1. 6. 2018 odeslala 2 000 Kč a dne 13. 6. 2018 odeslala 5 000 Kč. Kdo je majitelem tohoto účtu se však zjistit nepodařilo, stejně jako z těchto potvrzení, že byla nějaká částka odeslána, nevyplývá, že by byla na zde uvedený účet připsána a že by se tak stalo k pokynu žalovaného. 15. I pokud by v řízení bylo postaveno najisto, že společnost prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 16. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Žalobkyně k tomu uvedla, že žalovaný podepisoval smlouvu SMS kódem [číslo], který je také uveden na listině nazvané dohledání informací činnosti klienta. Na předložené smlouvě je však uveden kód [číslo], který ovšem v dříve citované listině veden není. Aniž byl tento rozpor v řízení jakkoliv vysvětlen, vnáší to do projednávaného případu stín pochybností. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí splatnost již 21. 10. 2018 a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykol