24 C 85/2022-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení v této věci byla nesplacená půjčka podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 11. 3. 2006 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 5 989,18 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 976,82 Kč. 2. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 11. 3. 2006 uzavřel se společností [právnická osoba] podpisem vyplněného formuláře smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, na základě které uvedená společnost žalovanému v hotovosti vyplatila 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč, to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách po 384 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Tento souhrnný poplatek není nikterak blíže specifikován, přičemž v obchodních podmínkách je dále uvedeno, že RPSN činí 199 %. Žalovaný před podáním žaloby na tuto pohledávku uhradil celkem 10 002 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka pak byla dne 18. 12. 2020 postoupena žalobkyni, přičemž její zástupce žalovaného před podáním žaloby vyzval k její úhradě. 3. Předně je třeba uvést, že sjednání souhrnného poplatku není nikterak v rozporu s § 657 obč. zák. Poplatek v této formě obvykle odráží náklady věřitele na poskytnutí půjčky a její administraci, včetně zisku. Fakticky se tak jedná o úrok. Jeho výši však soud považuje za nepřiměřenou, přičemž RPSN ve výši 199 % je třeba posoudit jako vysloveně lichevní. Na uzavřenou smlouvu o půjčce je proto třeba nahlížet jako na neplatnou (§ 39 obč. zák.) 4. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 451 odst. 1 o.z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 10 002 Kč a k vydání tak zbývá jen 1 998 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh první den poté, kdy byl o plnění požádán (§ 563 obč. zák.). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 obč. zák.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předložených podacích lístků nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 23. 6. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 24. 6. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 6. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 524 obč. zák. postoupen žalobkyni. 5. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 998 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. jdoucích od 25. 6. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. 6. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 7 968 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 853,40 Kč, úroku z prodlení z částky 9 966 Kč od 19. 12. 2020 do 24. 6. 2022 a úroku z prodlení z částky 7 968 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o půjčce, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl. 7. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.