28 C 311/2021-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 14 366,31 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 30. 10. 2018 uzavřené po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr na bankovní účet č. [bankovní účet] s limitem 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit, uhradit úrok z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně a žalobkyni uhradit ceny za služby související s úvěrem či poplatky související se správou klienta v prodlení. Pro případ porušení řádného splácení byla žalobkyně oprávněna prohlásit veškeré dluhy z úvěru za okamžitě splatné. Žalovaná měla povinnost do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu tento limit vyrovnat, poté se stal limit kontokorentu opět disponibilní k čerpání. Žalovaná čerpala kontokorent nad sjednaný limit 10 000 Kč, čímž porušial svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Ani přes opakované upomínky nepovolené přečerpání nedorovnala, pročež žalobkyně prohlásila celý dluh za splatný s účinností ke dni 2. 12. 2020 a pohledávku z účtu žalovaného převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] O tom byla žalovaná informována dopisem ze dne 3. 12. 2020. Ke dni 31. 5. 2021 činila dlužná částka 14 366,31 Kč a skládá se z jistiny ve výši 13 192,5 Kč, řádného úroku ve výši 572 Kč, který přirůstal v sazbě 8,25% ročně v období od 3. 12. 2020 do 31. 5. 2021 a úroku z prodlení ve výši 601,76 Kč který přirůstal v sazbě 8,25 % ročně v období od 3. 12. 2020 do 31. 5. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě po celé řízení nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na 10. 2. 2022, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Ze Smlouvy o kontokorentním úvěru bylo zjištěno, že se účastníci, žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaná jako úvěrovaná klientka, dne 30. 10. 2018 písemně dohodli, že banka poskytne žalované úvěr, a žalovaná úvěr splatí a zaplatí úroky z úvěru a další ceny. Úvěr bude žalované poskytnut ve výši 10 000 Kč a bude splacen nejpozději do 1 roku ode dne, kdy žalovaná začne úvěr čerpat. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně, RPSN ve výši 21,19 %. Úvěr byla žalovaná oprávněna čerpat stejným způsobem jako vlastní peníze při běžném nakládání s jejím bankovním účtem, a splácen bude dat,, že na účet žalované budou vloženy nebo převedeny peníze v dostatečné výši ke splacení všech jejích dluhů, tj. zůstatek na účtu bude dorovnán, aby nebyl záporný. Nebude-li úvěr nebo jiný dluh ze smlouvy zaplacen včas, může banka vyjma úroku z prodlení požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. 6. Z přehledu k úvěru [číslo] vedeného na jméno žalované vyplynulo, že úvěr byl založen dne 1. 12. 2020 a týž den byl čerpán až do částky 13 192,5 Kč, na kterou nebylo do zesplatnění dne 1. 12. 2020 ničeho uhrazeno. Ke dni 31. 5. 2021 činila dlužná částka 14 366,31 Kč a sestávala z dlužné jistiny ve výši 13 192,5 Kč, řádného úroku ve výši 572,05 Kč a úroku z prodlení ve výši 601,76 Kč. 7. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 soud zjistil, že dne 1. 12. 2020 byla pohledávka z úvěru na bankovním účtu vyrovnána. 8. Dle výpisu poplatků k účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 byly zaplaceny poplatky v celkové výši 2 460 Kč a úroky v celkové výši 1 406,93 Kč. 9. Z podrobného výpisu poplatků zaplacených za účet dále vyplynulo, že byl zúčtován poplatek ve výši 400 Kč, tj. 4x 100 Kč, za službu [příjmení] [anonymizována dvě slova] s Účtem, dále poplatek 240 Kč, tj. 6x 40 Kč za výběr hotovosti, 20 Kč za dotaz na zůstatek v bankomatu jiné banky a 1 800 Kč, tj. 2x 900 Kč, za náklady spojené s prodlení, celkem tedy 2 460 Kč, dále úroky z kontokorentu ve výši 1 405,89 Kč. 10. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2020 vyplynulo, že žalobkyně žalovanou upomenula o zaplacení částky 13 404,54 Kč a poučila ji, že v případě marného uplynutí dodatečné lhůty k placení se se svým nárokem obrátí na soud. Podle dodejky byla zásilka předána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka, žalovaná si ji však v odběrní lhůtě nevyzvedla. 11. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 5. 2021 žalovanou písemně vyzvala k zaplacení částky 14 207,64 Kč před podáním žaloby. Podle dodejky žalobkyně výzvu předala k poštovní přepravě jako doporučenou zásilku, žalovaná si ji však ve lhůtě nepřevzala. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostřekdy vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o sopotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 19. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každo