30 C 309/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 19. 7. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 22. 2. 2020. Předmětem žalobního návrhu se stala nesplacená jistina úvěru ve výši 15 000 Kč a dále nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,2 Kč, který byl splatný rovněž dne 22. 2. 2020. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 15 000 Kč a splatností úvěru dne 22.2.2020. Úvěr byl žalované poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na účet žalované [bankovní účet]. Na úhradu předmětného úvěru neposkytla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni žádnou částku. Dne 6. 4. 2021 jí byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 17.2.2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla své jméno a příjmení, adresu trvalého bydliště, doručovací adresu, průkaz totožnosti, emailovou adresu a číslo bankovního účtu: [bankovní účet]. 4. Ze specifikace spotřebitelského úvěru v uvedené smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná požádala o bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 12 % ročně, s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 9 507,2 Kč na 12 měsíců, jehož splatnost měla nastat dne 22. 2. 2020. Úvěr měl být splacen 12 měsíčními splátkami ve výši 2 125 Kč. První splátka měla být uhrazena 2. 3. 2019. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit měla činit 25 504,78 Kč. 5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud nezjistil, že by tento formulář obsahoval zodpovězení údajú ze strany žalované ke zkoumání její úvěruschopnosti. 6. Ze smlouvy o postoupení po ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky žalobkyni. VSeznamu pohledávek je pohledávka za žalovanou uvedena pod [číslo]. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na základě smlouvy ze dne [datum]. 8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 4. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky ve výši 30 104,13 Kč do tří dnů na bankovní účet ve výzvě uvedený. 9. Z podacího lístku s datem 6. 4. 2021 má soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované odesílána doporučená pošta. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 11. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 17.2.2019 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 104 z.č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“. (§§ 1841-1851 o.z.). 12. Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 13. To však není tento případ, neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách a osoba, která uvedené údaje žalobkyni poskytla, nemusí být vůbec totožná se skutečným majitelem účtu ani s osobou, jejíž údaje byly k vyplnění smlouvy o úvěru využity. 14. Uvedená forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. 15. Podle ust. § 110 odst. 1 z.č. 257/2010 Sb. neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 16. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že prá