30 C 316/2021-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 28. 4. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dne 21. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr i s příslušenstvím do 21. 12. 2018. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, a proto mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den pro. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020. Ke dni postoupení činila celková hodnota pohledávky 3 10 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně požadovala nad rámec postupného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 294,41 Kč, a to za období od 22. 12. 2018 do 10. 8. 2020, když základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupena jistina ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení tj. od [datum] z jistiny ve výši 2 000 Kč. Smluvní pokuta byla požadována od prvního dne prodlení dlužníka TJ ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 s účinností ke dni [datum], a to ve výši 1 00 Kč po revizní přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požadovala smluvní pokutu ve výši 1 00 Kč ode dne 22. 12. 2018 dlužné jistiny pohledávky ve výši 2 000 Kč do 5. 5. 2020. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 12. 4. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 11. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč na dobu 30 dní do 21. 12. 2018. Výplata úvěru byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v prodejně [právnická osoba] a.s. a žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že jako čerpání úvěru převzal částku 2 000 Kč v hotovosti. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 21. 11. 2018 byla opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována. Dopisem ze dne 8. 9. 2020 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky žalovanému a vyzvala jej k zaplacení částky 3 100 Kč ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu. 5. Podacím archem ze dne 9. 9. 2020 bylo zjištěno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta. 6. Dopisem ze dne 12. 4. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 3 100 Kč spolu s příslušenstvím nejpozději do dne 20. 4. 2021. 7. Podacím archem ze dne 15. 4. 2021 bylo zjištěno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 9. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 21.11.2018 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala na základě shora uvedených tvrzení a soudem provedených listin, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, považoval soud v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. za použití obecného ustanovení § 588 o.z. smlouvu o úvěru za neplatnou a přiznal žalobkyni podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 2000Kč, včetně zákonného úroku z prodlení a k dalším smluvním ujednáním nepřihlížel, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 465,12 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst