31 C 123/2022-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 331 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 3. 2020, kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a podle které jí byla poskytnuta částka 4 500 Kč, kterou měla žalovaná předchůdkyni žalobkyně vrátit do 3. 4. 2020, což neučinila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 3. 8. 2022. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 4 500 Kč, na kterou žalovaná dosud nic nesplatila. Žalobkyně nedoložila, zda a případně jak zkoumala úvěruschopnost žalované a svou absencí při ústním jednání se vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], nikterak netvrdila, natož aby prokázala, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Tím, že žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 4 500 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná na tento dluh dosud nic neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 7. 7. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 8. 7. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila od 3. 4. 2020. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 268 Kč po zaokrouhlení, neboť byla žalobkyně úspěšná v části 59 % z celého předmětu řízení (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), žalovaná měla úspěch v části 41 %, a proto žalobkyni náleží 18 % z celkových nákladů ve výši 1 489 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 6 331 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud podotýká, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.