31 C 275/2021-44 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 49 328,48 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 20. 12. 2018 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč (součet kapitalizovaných úroků 8 577 Kč, odměny za zpracování a doručení 11 791 Kč a administrativního poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč) prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 3 505 Kč. Žalovaný dosud uhradil splátky v celkové výši 11 600 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 2. 3. 2022, ke kterému se nedostavila ani jeden z účastníků (žalobkyně se omluvila), a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jejich nepřítomnosti. 4. Smlouvou o zápůjčce ze dne 20. 12. 2018, [číslo] se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 3 505 Kč spolu s poplatkem ve výši 4 617 Kč. V zákaznické kartě ze dne 20. 12. 2018 žalovaný uvedl, že žije ve spoluvlastnickém bydlení, je ženatý, má střední vzdělání, nemá vyživovací povinnosti, vlastní auto. Dále, že má čistý příjem z podnikání jako OSVČ ve výši 19 975 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti tvoří částku 12 000 Kč, výdaje žalovaného měly být ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný měl příjmy doložit bankovními výpisy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 (odeslaného dle podacího lístku dne 25. 1. 2021). Dopisem ze dne 28. 6. 2021 (odeslaným dle podacího lístku téhož dne) zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný na svůj dluh částku 11 600 Kč. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne 20. 12. 2018 poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil částku 11 600 Kč. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o. z., na jejímž základě žalovaný finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, protože nedostatečným způsobem zkoumala příjmy i výdaje žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o tom, že příjmy jeho domácnosti sestávají z příjmu žalovaného z podnikání 19 975 Kč, který nebyl ničím doložen, a z dalšího – blíže nespecifikovaného – příjmu 12 000 Kč, tuto skutečnost měla ověřit z potvrzení o příjmu, které nicméně jako důkaz nepředložila. Není jasné, odkud měl pocházet další příjem domácnosti žalovaného a jak jeho existenci a výši předchůdkyně žalobkyně ověřovala. Vedle toho předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala pravidelné výdaje žalovaného, spokojila se pouze s tvrzením, že výdaje jsou ve výši 6 000 Kč měsíčně, což opět nebylo ničím doloženo, stejně jako spoluvlastnické bydlení žalovaného, a to vše přestože měl žalovaný k žádosti o úvěr přikládat minimálně výpisy z účtu. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 35 000 Kč, ze které žalovaný vrátil částku 11 600 Kč, z toho důvodu vzal soud za prokázané, že v této výši vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 28. 1. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 29. 1. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 10. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí, tj. včetně veškerého příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.