31 C 301/2021-97 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 34 654 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 24. 2. 2021 s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z nichž jen 27 500 Kč bylo vyplaceno na účet žalované, neboť částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Poskytnutý úvěr spolu s úroky se žalovaná zavázala splatit ve 30 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, což však žalovaná řádně a včas neučinila, a proto žalobkyně kromě zbývající jistiny (27 663 Kč) a dlužných splátek (3 900 Kč) uplatnila i smluvní pokuty v celkové výši 2 791 Kč (1 497 Kč + 1 294 Kč) a náklady na upomínání ve výši 300 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 2. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že se nikdo z řádně předvolaných účastníků k nařízenému jednání nedostavil (žalobkyně se omluvila), projednal soud věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 2. 2021, jejíž součástí byly i obchodní podmínky, žalobkyně poskytla, jakožto registrovaný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů, žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, ze kterého měla žalovaná obdržet na svůj účet 27 500 Kč, a zbývající 2 500 Kč měly být převedeny na účet zprostředkovatele úvěru. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 4. 3. 2021 soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaná uvedla příjmy ve výši 16 600 Kč a výdaje na bydlení u rodičů ve výši 4 500 Kč měsíčně. Poměry žalované měly být doloženy výplatními páskami a výpisy z účtu. Z výplatních pásek žalované vyplývají průměrné čisté měsíční příjmy 16 231 Kč. Výpis z účtu žalované žalobkyně nedoložila, přestože jej žalovaná dle potvrzení o (příchozí) platbě mzdy ve výši 15 908 Kč měla, když na stejný účet byly dle potvrzení o provedení transakce žalobkyní poslány i finanční prostředky z úvěru ve výši 27 500 Kč a další 2 500 Kč na účet [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova] jakožto zprostředkovatele. V čestném prohlášení ze dne 24. 2. 2021 žalovaná uvedla, že nemá další závazky a dále uvedla měsíční náklady na bydlení 4 500 Kč, což bylo doplněno čestným prohlášením její matky. Žalobkyně kromě toho vycházela i ze statistických údajů o životním minimu. Poskytnutý úvěr měl být dle předpisu úhrad zaplacen ve 30 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Dle listiny„ Bonita smlouvy“ žalovaná dosud nic neuhradila. Žalobkyně sice vystavila upomínku ze dne 28. 2. 2021 a ze dne 28. 4. 2021, nicméně z žádného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by tato upomínka byla žalované zaslána, přičemž tato skutečnost nemůže být prokázána čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně, interním seznamem odeslaných zásilek a neurčitým účetním dokladem pošty. Žalobkyně kvůli prodlení žalované se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2021, která byla žalované odeslána téhož dne. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 24. 2. 2021 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které byla žalované poskytnuta částka 27 500 Kč, na kterou žalovaná dosud nic neuhradila. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, resp. 27 500 Kč po odečtení provize zprostředkovatele, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala zejména výdaje a další závazky žalované. Toto zjištění vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně kromě výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku blíže závazky žalované nezkoumala (např. nahlédnutím do registru bankovních a nebankovních klientských informací) a následně případná zjištění přezkoumatelným způsobem nezohlednila při prověřování úvěruschopnosti žalované. K tomu je třeba dodat, že přestože podle vlastního dokumentu (posouzení úvěruschopnosti) měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalované, ze kterých by bylo možné zhodnotit finanční situaci žalované včetně jejích výdajů, tyto z neznámého důvodu soudu nedoložila, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalované splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu právních východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Pro úplnost soud podotýká, že se žalobkyně a její právní zástupce k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a v návaznosti na to i případnému označení důkazních návrhu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních pokut a dalších sjednaných sankčních plateb – skrytých smluvních pokut, ať už byly žalobkyní nazvány jakkoliv (např. náklady na vymáhání). Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 27 500 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni nic neuhradila, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 27 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 28. 1. 2022, kdy nastala i splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Od následujícího dne, tj. od 29. 1. 2022 byla žalovaný v prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodle