31 C 313/2021-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 12. 2018, kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a podle které mu byla poskytnuta částka 3 000 Kč, kterou měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně vrátit do 4. 1. 2019, což neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 21. 2. 2022. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, na kterou žalovaný dosud nic neuhradil. Žalobkyně nedoložila, zda a případně jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného a svou absencí při ústním jednání se vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], nikterak netvrdila, natož aby prokázala, že předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Tím, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 3 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud nic neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 25. 1. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 26. 1. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila částečně kapitalizovaný za období od 5. 1. 2019 do 10. 8. 2020 a dále od 29. 8. 2020. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 149 Kč po zaokrouhlení, neboť byla žalobkyně úspěšná v části 55 % z celého předmětu řízení (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), žalovaný měl úspěch v části 45 %, a proto žalobkyni náleží 10 % z celkových nákladů ve výši 1 489 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost soud podotýká, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.