31 C 374/2021-78 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 286 116,09 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2017, kterou s žalovaným uzavřela [právnická osoba] (nyní [právnická osoba] - dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 267 000 Kč, který však žalovaný po jeho vyčerpání následně ve sjednaných měsíčních splátkách po 4 334,28 Kč řádně nesplatil, a proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zcela zesplatnila ke dni 23. 4. 2019. Žalovaný dosud celkově uhradil 56 502,01 Kč. Před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů v žádosti žalovaného, které ověřovala v interních a externích databázích, registrech BRKI a NRKI a veřejných rejstřících. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě žádosti žalovaného ze dne 9. 10. 2017 s ním téhož dne předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru, podle které stejného dne poskytla z části na úhradu úvěrového účtu u žalobkyně č. [bankovní účet] a z části na běžný účet účet žalovaného vedený u předchůdkyně žalobkyně úvěr ve výši 267 000 Kč, jak dále vyplývá z výpisu z úvěrového účtu a platební historie. Součástí smlouvy byly i informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách po 4 334,28 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu ve výši 15 832 Kč, který byl doložen potvrzením zaměstnavatele. Dále vycházela z celého příjmu domácnosti ve výši 27 000 Kč čistého, který však nebyl specifikován ani ničím doložen stejně jako deklarované vlastnictví domu či bytu žalovaného a v neposlední řadě i pravidelné výdaje žalovaného. Z výpisu interní a externí evidence pohledávek předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl celkem 3 další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 8 754 Kč. Dle platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný za celou dobu trvání smlouvy zaplatil předchůdkyni žalobkyně splátky v celkové výši 56 504,01 Kč. Žalobkyně pro řádné nesplácení úvěru celý úvěr zesplatnila ke dni dne 23. 4. 2019 dopisem ze dne 24. 4. 2019. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2020. Dopisem ze dne 29. 6. 2020 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, odeslanou téhož dne. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 9. 10. 2019 předmětnou úvěrovou smlouvu, podle níž mu poskytla částku 267 000 Kč, ze které žalovaný celkově splatil částku 56 504,01 Kč. Žalobkyně neprokázala zda, jak a konkrétně na základě čeho, byla komplexně zkoumána (a ověřována) úvěruschopnost žalovaného, zejm. jeho výdaje. 5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o a příjmech celé domácnosti (s výjimkou žalovaného) a zejména o výdajích, které s ohledem na to, že vedla běžný účet žalovaného měla jistě k dispozici, takže není zřejmé, z čeho konkrétně předchůdkyně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Předchůdkyně žalobkyně proto neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že její předchůdkyně žalovanému poskytla částku 267 000 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud uhradil jen 56 504,01 Kč, a proto žalobkyni nadále dluží z tohoto titulu částku 210 497,99 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 2. 6. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 3. 6. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 210 497,99 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně veškerého příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) ve věci převažující úspěch (62 % - výrok I.) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 822 Kč (po zaokrouhlení), která představuje po odečtení úspěchu žalovaného (38 % - výrok II.) 24 % z celkové výše nákladů žalobkyně ve výši 57 592,54 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 306 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 250 141,08 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání), z částky 4 670 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z cestovného za cestu zástupce žalobkyně k jednání dne 29. 6. 2022 vozem Ford Focus z Prahy do Chomutova a zpět (186 km při paušální náhradě 4,70 Kč/km, komb. spotřebě benzinu 5,5 l /100 km) ve výši 1 384 Kč a náhrady za promeškaný čas za 5 půlhodin po 100 Kč (celkem 500 Kč) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 7 512,54 Kč.