31 C 391/2021-79 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 901 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 16. 9. 2020 s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se spolu s úroky žalovaný zavázal splatit ve 20 měsíčních splátkách po 1 800 Kč, což však žalovaný řádně a včas neučinil, a proto žalobkyně kromě zbývající části jistiny (17 810 Kč) a dlužných splátek (882 Kč), uplatnila i smluvní pokuty v celkové výši 3 909 Kč a náklady na upomínání ve výši 300 Kč. 2. K jednání nařízenému na den 29. 6. 2022 se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), a proto soud věc projednala v jejich nepřítomnosti na základě provedených důkazů. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 9. 2020, jejíž součástí byly i obchodní podmínky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla, jakožto registrovaný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů, žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, které obdržel na svůj účet. Dle posouzení úvěruschopnosti zákazníka žalobkyně lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaný uvedl příjmy ve výši 30 000 Kč, což odpovídá i průměru dle výplatních pásek žalovaného, blíže neurčenými příjmy celé domácnosti ve výši 50 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, splátky dalších závazků ve výši 11 000 Kč. Dle prohlášení o závazcích měl žalovaný nesplacené z jiných úvěrů v celkové výši 142 000 Kč. Výše mzdy je doložena i příchozími platbami na částečném výpisu z účtu žalovaného, podle kterého měl žalovaný na počátku srpna 2020 záporný zůstatek na účtu – 7 000 Kč a na konci 40,63 Kč. Z výběru obecných statistických normativních výdajů ČSÚ a údajům o životním minimu s ohledem na obsah již provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní zjištění pro posuzovanou věc. Poskytnutý úvěr měl být dle předpisu úhrad zaplacen ve 20 měsíčních splátkách po 1 800 Kč. Dle listiny„ Bonita smlouvy“ žalovaný dosud uhradil částku 16 200 Kč. Žalobkyně sice vystavila upomínku ze dne 23. 7. 2021, nicméně z žádného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by tato upomínka byla žalovanému zaslána, přičemž tato skutečnost nemůže být prokázána čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně, interním seznamem odeslaných zásilek. Žalobkyně kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 24. 9. 2021, která byla žalovanému odeslána téhož dne. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 16. 9. 2020 s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil částku 16 200 Kč. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala zejména výdaje a další závazky žalovaného. Toto zjištění vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně kromě výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku blíže závazky žalovaného nezkoumala (např. nahlédnutím do registru bankovních a nebankovních klientských informací) a následně případná zjištění přezkoumatelným způsobem nezohlednila při prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně také požadovala po žalovaném jen částečné výpisy z jeho účtu zejm. k příchozím platbám jeho výplaty, přičemž z úplného výpisu mohla zjistit i jeho výdaje, které však doložit nepožadovala, nehledě na to, že už z částečného výpisu vyplývá, že žalovaný neměl disponibilní prostředky pro splácení dalšího úvěru, když měl před uzavřením úvěru v této věci na účtu jen 40,63 Kč a před tím byl dokonce v záporném zůstatku 7 000 Kč. Kromě toho není možné uzavřít, že by žalovaný neměl vůbec žádné jiné měsíční výdaje, než výdaje na bydlení, které také nebyly nijak ověřeny i přes jejich nápadně nízkou výši. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu právních východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Pro úplnost soud podotýká, že se žalobkyně a její právní zástupce k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhu. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních pokut a dalších sjednaných sankčních plateb – skrytých smluvních pokut, ať už byly žalobkyní nazvány jakkoliv (např. náklady na vymáhání). Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 30 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil 16 200 Kč, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 13 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 31. 5. 2022, kdy nastala i splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Od následujícího dne, tj. od 1. 6. 2022 byl žalovaný v prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 26. 10. 2021. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 13 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení (1. 6. 2022) vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky 9 101 Kč včetně souvisejícího příslušenství (přesahujícího přiznanou výši) žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně srovnatelně úspěšným účastníkům (po kapitalizaci celého předmětu řízení, včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich. O povinnosti žalobkyně uhradit doplatek na soudním poplatku rozhodl s