34 C 219/2021-47 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 561,81 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 2014 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému i kontokorent – [anonymizováno] v úvěrovém rámci 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný však tyto své závazky porušil, pročež předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 10 596,81 Kč převedla dne 24. 9. 2018 na nový úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Předchůdkyně žalobkyně následně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 29. 1. 2019 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou zesplatněné pohledávky, je debetní zůstatek na běžném účtu od 30. 1. 2019 úročen sazbou 29,00 % ročně. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 10 596,81 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 1 276,29 Kč kapitalizované ke dni 29. 1. 2019, úroky z úvěru ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 596,81 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z dlužné částky ve výši 10 596,81 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 14. 12. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání souhlasila svým přípisem ze dne 29. 11. 2021. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 19. 5. 2014. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích. 6. Z dispozice ze dne 5. 9. 2017 soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému k jeho účtu č. [bankovní účet] zřízen kontokorent s limitem 7 000 Kč, sazba RPSN činila 30,56 %. Na straně 2 dispozice – první odrážce je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy. 7. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 5. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaný měl mít průměrný příjem za období duben až červenec 2015 ve výši 21 273 Kč čistého měsíčně. 8. Ze sjetiny UVA člena ESS soud zjistil, že žalovaný neměl ke dni žádosti o úvěr dle Smlouvy žádné jiné spotřebitelské úvěry. 9. Z platební historie soud zjistil, že ke dni 23. 7. 2021 měl činit úvěr žalovaného částku 10 596,81 Kč na jistině. 10. Z oznámení o ukončení poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu č. [bankovní účet] ze dne 3. 9. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zrušila povolený limit [anonymizováno] z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného. 11. Z oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení [anonymizováno] ze dne 25. 9. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 596,81 Kč a informovala jej o zrušení poskytování produktu [anonymizováno] pro opakované porušení Smlouvy ze strany žalovaného. 12. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 29. 1. 2019 soud zjistil, že ke dni 28. 1. 2019 činil dluh žalovaného na kontokorentu dle Smlouvy částku 10 596,81. 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 14. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 15. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 2. 2021, včetně podacího lístku z 10. 2. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 18 450,91 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 16. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 17. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 18. Dne 19. 5. 2014 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní produkty. Dne 5. 9. 2017 předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 7 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN činila 30,56 %. Žalovaný tento kontokorent čerpal, avšak porušoval své povinnosti dle této dispozice, zejména pak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 6. 9. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. O osobních poměrech žalovaného, např. jeho vzdělání, druhu bydlení, počtu vyživovacích povinností, rodinném stavu, není známo nic. Ohledně příjmů žalobkyně sice uvádí, že žalovaný deklaroval měsíční 21 273 Kč a příjem domácnosti pak 40 000 Kč. Tato tvrzení však nejsou nijak podložena. Stejně tak není zřejmé, jak předchůdkyně žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalovaného. Nic není zřejmé o jejích nákladech na bydlení, energie, služby, jídlo, dopravu atd. Vycházet přitom pouze z historických dat z ČSÚ považuje soud za nedostatečné, protože takový postup nemůže zohlednit individuální hlediska daného žadatele o úvěr, tedy žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně pouze ověřila, že žalovaný neměl v době žádosti jiný spotřebitelský úvěr. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyní žalobkyně jako nedostatečné. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí její skutečný měsíční příjem a kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 a žalovaného o tomto postoupení dne 30. 11. 2020 informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 10. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti