34 C 317/2021-47 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18 119,04 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 6. 10. 2015 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované i kontokorent – [anonymizováno] v úvěrovém rámci 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 20 707,04 Kč převedla dne 11. 1. 2018 na nový úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Předchůdkyně žalobkyně následně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 12. 6. 2018 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou zesplatněné pohledávky, je debetní zůstatek na běžném účtu od 13. 6. 2018 úročen sazbou 29,00 % ročně. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 18 119,04 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 1 295,54 Kč kapitalizované ke dni 12. 6. 2018, úroky z úvěru ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 18 119,04 Kč od 13. 6. 2018 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné částky ve výši 18 119,04 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3. 6. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání svým přípisem ze dne 17. 2. 2022. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně dne 6. 10. 2015. Součástí Smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Na základě Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty, jejichž konkrétní parametry měly být určeny v dispozicích. 6. Z dispozice ze dne 15. 8. 2017 soud zjistil, že na jejím základě byl žalované k jeho účtu č. [bankovní účet] zřízen kontokorent s limitem 15 000 Kč, sazba RPSN činila 27,21 %. Na straně 2 dispozice – první odrážce dole je pak uvedeno, že tato dispozice je součástí Smlouvy. 7. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne 18. 4. 2017 soud zjistil, že žalovaná měla základní vzdělání, byla svobodná, bydlela u rodičů a byla zaměstnaná na dobu neurčitou u [právnická osoba] jako prodavačka. Její průměrný čistý příjem za tři měsíce měl být 12 500 Kč, celkový příjem domácnosti pak 37 000 Kč. Počet zdrojů příjmů měl být jeden, ostatní náklady žalované neměly být žádné, neměla mít ani jiné měsíční splátky a ani vyživované děti. Požadovaná výše úvěrového rámce měla být 15 000 Kč. 8. Z tabulky označené žalobkyní jako„ náhled“ soud zjistil, že žalovaná měla k blíže nespecifikovanému dnu další dva úvěry, jeden ve výši 140 000 Kč a druhý 15 000 Kč. Výše měsíčních splátek pak činila 3 270 Kč (2 520 Kč + 750 Kč). 9. Z platební historie ke Smlouvě soud zjistil, že žalovaná čerpala kontokorent ve výši 20 707,04 Kč a dne 23. 2. 2018 jej splatila v rozsahu 2 588 Kč. 10. Z výpisu z úvěrového účtu č. 2020 soud zjistil, že ke dni 18. 5. 2020 předchůdkyně žalobkyně evidovala za žalovanou pohledávky ve výši 18 119,04 Kč na jistině a na úroku z jistiny 1 295,54 Kč, celkem tedy částku 19 414,58 Kč. 11. Z oznámení o zesplatnění ze dne 12. 6. 2018 soud zjistil, že ke dni 12. 6. 2018 činil dluh žalované na kontokorentu dle Smlouvy částku 18 119,04 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 5. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni. 14. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020, včetně podacího lístku z 21. 12. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 33 779,71 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 15. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 17. Dne 6. 10. 2015 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Dne 15. 8. 2017 předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 15 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou RPSN činila 27,21 %. Žalovaná tento kontokorent čerpala, avšak porušovala své povinnosti dle této dispozice, zejména pak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a nepřekročit výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 23. 12. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení ničím nedokládá. Žalobkyní zmiňovaná žádost o úvěr nebyla do spisu založena. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, např. doklady o nákladech na bydlení, pracovní smlouvy, výplatních pásek atd. Z pohledu soudu je např. těžko uvěřitelné, že žalovaná měla skutečně bydlet v [obec], přitom pracovat v [obec], okres [okres], a přitom nemít žádné náklady na dopravu na pracoviště, a to bez ohledu na skutečnost, že doprava na pracoviště a zpět by denně zabrala žalované několik hodin, i kdyby jela osobním automobilem. V tomto ohledu se tak tvrzení o bydlení u rodičů jeví jako silně diskutabilní. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020 a žalovanou o tomto postoupení dne 25. 5. 2020 informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 18. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 19. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné