34 C 38/2022-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitelka“) jež s účinností ke dni 28. 9. 2018 převedla část svého závodu na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 30. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala původní věřitelce tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky a poplatky, celkem ve výši 8 280 Kč, splatit v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas a úvěr do 30. 12. 2018 nesplatila. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 12 000 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 825,60 Kč, nesplacený poplatek za správu úvěru 843,20 Kč a nesplacený poplatek za hotovostní výběr splátek 991,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 071,23 Kč za období od 31. 12. 2018 do 30. 11. 2020, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 117 Kč, smluvní pokuta ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti poslední splátky úvěru od 22. 12. 2020 z jistiny ve výši 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 s účinnosti k témuž dni. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřel s původní věřitelkou dne 30. 11. 2017, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou 13 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 560 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaná zavázala kromě vrácení poskytnutých prostředků s úrokem 28 % z jistiny zaplatit i poplatek uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 20 760 Kč. 6. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 11. 2017, soud zjistil, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, svobodná, s jednou výdělečně činnou osobou v domácnosti, bydlela v nájmu. Její měsíční příjmy měly být 15 858 Kč sestávající se z rodičovského příspěvku 7 600 Kč, výživné 500 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 4 758 Kč další blíže neurčené příjmy 3000 Kč Náklady žalované měly být 12 600 Kč, přičemž náklady na bydlení měly být 10 000 Kč, zálohy na služby 600 Kč a náklady na stravu 2 000 Kč. Ostatní náklady nejsou uvedeny žádné. 7. Z čestného prohlášení ze dne 30. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaná čestně prohlásila, že veškeré jídlo pro jí i dítě jí zabezpečují její rodiče a babička. Otec jejího dítěte jí měl měsíčně přispívat částkou 3 000 Kč v hotovosti. 8. Z nájemní smlouvy ze dne 19. 7. 2017 uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná žila v nájmu, přičemž měsíční nájem činil 10 000 Kč a zahrnoval i zálohy na služby. 9. Z poštovních poukázek na č.l. 27pv soud zjistill, že žalovaná obdržela od Úřadu práce České republiky dne 22. 8. 2017 částku 1 605 Kč, dne 8. 9. 2017 částku 3 416 Kč, dne 10. 10. 2017 částku 3 416 Kč, dne 24. 10. 2017 částku 15 200 Kč a dne 8. 11. 2017 částku 13 858 Kč. 10. Z jednoduchého příjmového pokladního dokladu ze dne 30. 10. 2017 soud zjistil, že žalovaná uhradila nájem za 10/2017 panu [příjmení]. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 ve znění jejího uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 6. 1. 2020, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni. 13. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 507,85 Kč plus úroky z prodlení představující nároky uplatněné v tomto řízení. 14. Z notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářskou v [obec], jako dokladem o koupi části závodu soud zjistil, že původní věřitelka a předchůdkyně žalobkyně společně uzavřeli dne 6. 9. 2018 smlouvu o prodeji části závodu původní věřitelky – divize spotřebitelských úvěrů. 15. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 17. Dne 30. 11. 2017 byla mezi původní věřitelkou a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Daný úvěr poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaná se opak zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 13 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 560 Kč. Žalovaná se zavázala původní věřitelce poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 28 %, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč, celkem tedy všechny položky tvoří částku 20 760 Kč. 18. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 23. 3. 2022 tvrdí, že původní věřitelka dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a zároveň doložila, že měla k dispozici i část dokumentace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti žalované, konkrétně ústřižky složenek o výplatách dávek Úřadem práce České republiky, nájemní smlouvu a příjmový doklad ohledně úhrady nájemného. Soud však i přes tyto skutečnosti shledal posouzení úvěruschopnosti žalované původní věřitelkou jako nedostatečné. K tomuto závěru jej vedla zejména skutečnost, že dle žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měla mít žalovaná měsíční příjem 15 858 Kč, který se měl skládat z rodičovského příspěvku 7 600 Kč, výživné 500 Kč, příspěvek na bydlení 4 758 Kč a další výživné 3 000 Kč. Žalovaná však doložila, že příspěvek na bydlení u ní činil pouze 3 416 Kč, resp. 1 605 Kč, nikoliv částku 4 758 Kč. Existence tvrzeného příjmu 500 Kč a 3 000 Kč měsíčně nebyla prokázána vůbec. České prohlášení o výživném otce na dítě přitom soud nepovažuje za dostatečný důkaz o jeho existenci. Ostatně toto prohlášení má stejnou váhu jako uvedení tohoto údaje do žádosti o úvěr. Na stránce výdajů pak žalovaná sice prokázala své náklady na bydlení včetně záloh na energie, avšak soud shledal částku 2 600 Kč měsíčně na veškeré ostatní výdaje (ošacení, telekomunikační služby, koncesionářské poplatky atd.) jako neúměrně nízkou pro dospělou osobu a malé dítě. Žalovaná sice v tomto směru učinila čestné prohlášení týkající se nákladů na stravování, avšak toto opět nijak jinak neprokázala. Pokud žalovaná chtěla něco prokázat čestnými prohlášeními, měly tato učinit osoby, kterým z nich plynuly povinnosti, nikoliv oprávnění. Původní věřitelce přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z jejího účtu, z něhož by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí její závěr o tom, že žalovaná měla měsíčně disponibilních 3 258 Kč. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by původní věřitelka vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Původní věřitelka převedla své pohledávky za žalovanou na předchůdkyni žalobkyně a ta pak postoupila tyto pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována dopisem ze dne 19. 1. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 2. 6. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do urči