34 C 56/2021-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 907,95 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) s úvěrovým rámcem 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5,6 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost jednotlivých splátek byla vždy do 20. dne kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku 37 301,40 Kč. Na splátkách pak uhradila částku 30 000 Kč. Žalovaná své závazky ze Smlouvy porušila, pročež žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila ke dni 31. 12. 2020. Žalovaná své závazky nesplnila ani přes výzvu žalobkyně ze dne 31. 12. 2020 a ani přes následnou předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. Předmětem žaloby je tak částka 19 708,07 Kč na jistině, částka 430 Kč jako náklady vymáhání, částka 1 769,88 Kč jako vyúčtované smluvní pokuty, částka 4 114,29 Kč představující kapitalizovaný úrok od 1. 1. 2021 ke dni sepsání žaloby ve výši 30,17 % z částky 19 708,07 Kč, úrok 30,17 % ročně z částky 19 708,07 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení s přihlédnutím k § 122 zák. č. 257/2016 Sb., zákonný úrok z prodlení od 15. 1. 2021 ke dni sepsání žaloby ve výši 420,90 Kč v sazbě 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení v zákonné sazby od 10. 4. 2021 do zaplacení z částky 21 907,95 Kč, což je součet požadované jistiny a smluvních pokut. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 19. 3. 2019 v rámci služby žalobkyně Úvěrová karta [anonymizováno] – revolvingový úvěr. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované bezúčelový revolvingový úvěr v úvěrovém rámci 25 000 Kč se sazbou RPSN 34,71 %. Minimální výše měsíční splátky byla stanovena na 5,6 % z úvěrového rámce, tedy minimálně 1 400 Kč. Dle Smlouvy bydlela žalovaná ve státním bytě, měla učňovské vzdělání, byla svobodná, bezdětná, důchodkyně s příjmem 8 000 Kč měsíčně. 6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná neměla mít ke dni uzavření Smlouvy jiné spotřebitelské úvěry. 7. Z potvrzení o provedení dotazu do registru FO sdružení [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně provedla dne 19. 3. 2019 dotaz v rámci tohoto rejstříku na osobu žalované s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“. 8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na základě Smlouvy čerpala celkem částku 37 301,40 Kč a uhradila celkem částku 30 000 Kč. 9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 31. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 536,54 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 1. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 912,82 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 13. Dne 19. 3. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované v rámci služby žalobkyně Úvěrová karta [anonymizováno] – revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 25 000 Kč RPSN tohoto úvěru byla sjednána 34,71 %, minimální měsíční splátka pak činila 5,6 % z úvěrového rámce, tedy částku 1 400 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 21. 6. 2021 tvrdí, že žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma úvěrové zprávy o žalované a potvrzení o provedení lustrace v databázi [příjmení]. Není však nijak verifikován údajný příjem žalované ve výši 8 000 Kč. Stejně tak žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování a ověřování výdajové stránky žalované a to přesto, že její příjem měl být 8 000 Kč měsíčně, z nichž musela dle všeho hradit nájemné, ceny ostatních služeb, potravin, léků atd. Minimální měsíční splátka přitom měla představovat 17,5 % měsíčních příjmů žalované. Té tak mělo na veškeré životní náklady zůstat pouze 6 600 Kč, což se soudu jeví jako částka neúměrně nízká pro měsíční vyžití jedné dospělé osoby v jednočlenné domácnosti. S odkazem na tyto skutečnosti soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z účtů žalované, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli platí, že je schopna vyžít s částkou 6 600 Kč měsíčně nebo jestli např. pobírá nějaké dávky atp. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 21. 1. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně 14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 37 301,40 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté pln