7 C 43/2022-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 10. 2021 domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače přihlášenému do evidence poplatníků od 31. 7. 2020 vznikla povinnost platit televizní poplatek. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost nezaplacením televizních poplatků dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to za období od srpna roku 2020 do prosince roku 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, za celé zmíněné období tedy ve výši žalované jistiny. Žalovaný i přes písemnou výzvu žalobkyně svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalobkyně se tedy s odkazem na § 10 zákona č. 348/2005 Sb. domáhá svého práva u soudu, přičemž vzhledem k prodlení žalovaného též požaduje úroky z prodlení, když dle § 7 cit. zákona nastává splatnost poplatku nejpozději 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Úroky z prodlení žalobkyně požaduje v zákonné výši k datu podání žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Právní zástupce žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný je přihlášen jako poplatník televizního poplatku od měsíce července 2020 s přiděleným SIPO [číslo]. 6. Z předloženého výpisu detailu dluhu pro shora uvedený variabilní symbol SIPO soud zjistil, že předpis televizního poplatku činil v daném případě za dané období 135 Kč měsíčně, nebyl uhrazen žádný. 7. Žalovaný byl žalobkyní vyzýván k zaplacení dluhu (upomínka ze dne 8. 3. 2021, upomínka ze dne 18. 5. 2021), když tyto výzvy byly před podáním žaloby ve sféře dispozice žalovaného dle přiložených dodejek. 8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků, jak je výše uvedeno. Za výše uvedené období poplatek neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby žalobkyní vyzván. 9. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 zákona ve znění účinném od 1. 1. 2008 činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky, ač je k tomu dle výše citovaných ustanovení zákona povinován. Jelikož je žalovaný s úhradou dluhu v prodlení, náleží s odkazem na § 1968 a 1970 občanského zákoníku žalobkyni rovněž úroky z prodlení v zákonné výši, a to dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. Jelikož je však žalobkyně specializovanou právnickou osobou, jejíž činnosti zajišťuje stát, byť je na výkonu stání moci a na jeho rozpočtu nezávislá, soud shledal, že zastoupení žalobkyně advokátem není z tohoto pohledu na žalobkyni jako na jakousi„ organizační jednotku státu“ možno hodnotit jako účelné. Pro stručnost soud odkazuje na podrobné závěry Ústavního osudu v nálezu č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, z něhož v tomto vycházel a přiznal tedy žalobkyni pouze náhradu za uhrazený soudní poplatek a dále s odkazem na § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za ekvivalent dvou úkonů právní služby 100 Kč za jeden takový úkon.