8 C 367/2021-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 57 334,46 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 47 665,79 Kč v zákonné výši od 28.5.2019 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], dne 6.9.2013 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 22 % ročně po 2 788,85 Kč měsíčně. Jelikož se žalovaná dostala se splácením do prodlení, právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 27.5.2019. Dlužnou částku, která byla takto zesplatněna pak tvoří dlužná jistina ve výši 47 665,79 Kč, dlužné smluvní úroky ve výši 3 870,05 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 148 Kč a úroky z prodlení ve výši 192,38 Kč. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. 2. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila, žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Ze smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 6.9.2013 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 110 000 Kč, který se žalovaný zavázala splácet, jak je shora uvedeno. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil sazebník poplatků svého právního předchůdce a obchodní podmínky, které byly sjednány jako součást předmětné smlouvy. 4. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 16.6.2020 vedeného na žalovanou vyplynulo, že zůstatek nesplacené jistiny na tomto účtu činil 47 665,79 Kč. 5. Z dopisu ze dne 28.5.2019 vyplynulo, že [právnická osoba] oznámila žalované, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 27.5.2019. 6. Z oznámení ze dne 25.6.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. 7. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 29.6.2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 29.6.2020. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.6.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 110 000 Kč. Na jistině dluhu zbývá uhradit 47 665,79 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno, žalované byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. 10. Dle ust. § 517 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 509/1991 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Dle 451 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 110 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 13. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli přesahující 5 000 Kč. Žalobce nijak netvrdil a tím méně pak prokázal, a z provedených důkazů taková skutečnost ani okrajově nevyplývá, že by se jeho právní předchůdce ať již jakkoliv zabýval schopností žalované splácet úvěr (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru). V takovém případě je ovšem nutno shledat předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou ze zákona pro rozpor s § 9 odst. 1 zákona o úvěru. 14. Pro úplnost soud uvádí, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Svou neúčastí při jednání se pak žalobce vzdal možnosti být poučen ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). 15. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 110 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 451 občanského zákoníku), přičemž k úhradě na samotné jistině zbývá již jen částka shora uvedená. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 563 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v předžalobní výzvě odeslané dne 29.6.2020. Tuto je třeba považovat dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 2.7.2020, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 517 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 517 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl. 16. Podle § 151