9 C 259/2021-18 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se podanou žalobou došlou soudu 2.11.2021 (návrh na vydání elektr. pl.rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jistinu s příslušenstvím uvedené ve výroku I. shora s odůvodněním, že její právní předchůdkyně BNP Paribas Personal Finance, [IČO] (dále jen Banka), uzavřela s žalovanou dne 4.10.2020 smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva) v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr [číslo] ve výši 8 990 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 21,40% p.a. v pravidelných 21 měsíčních splátkách ve výši 542 Kč. Žalovaná povinnost nesplnila, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr prohlásila za ihned splatný v celé výši, ke dni 31.8.2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2021 byla pohledávka postoupena Bankou na žalobkyni. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně (Bankou) a žalovanou byla dne dne 4.10.2020 smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva) v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr [číslo] ve výši 8 990 Kč a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 21,40% p.a. v pravidelných 21 měsíčních splátkách ve výši 542 Kč. Žalovaná povinnost nesplnila, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr prohlásila za ihned splatný v celé výši, ke dni 31.8.2021. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.9.2021 byla pohledávka postoupena Bankou na žalobkyni. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 40/2009 Sb., občanského zákoníku, dále jen “o. z.”). Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§§1802, 1803 o. z.). Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost (§ 1751 odst. 1 o. z.). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za 3 9C 259/2021 prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit ve splátkách, ale neučinila tak. Protože dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do příslušenství, když žalobkyně požadovala na jistině 8 477,77 Kč, dále dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 601,38 Kč. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 11 odst. 1 písm.a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající ze tří úkonů právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění se základní skutkovýma a právním rozborem), dále tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1,3 a.t. a DPH 21 % ve výši 1 134Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.