9 C 264/2021-16 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se podanou žalobou došlou soudu 8.6.2021 (návrh na vydání elektr. pl.rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jistinu s příslušenstvím uvedené ve výroku I. shora s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen Banka), uzavřela s žalovaným dne 9.9.2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 468,08 Kč, počínaje dnem 15.10.2019. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel úvěr řádně a včas. Banka využila svého práva a prohlásila dopisem ze dne 20.4.2020 úvěr za okamžitě splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 byla pohledávka postoupena Bankou na žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z výzvy k úhradě dluhu z 23.2.2021 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván advokátem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost podání žaloby. Ze smlouvy o úvěru z 9.9.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému čerpat úvěr 20 000 Kč k 9.9.2019 se závazkem žalovaného ke splácení úvěru měsíčně po 468,08 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného z 25.1.2021 soud zjistil, že je splatné celkem 23 997,49 Kč zahrnující jistinu 19 705,64 Kč a splatné úroky z prodlení, smluvní úroky, poplatky, pojištění a pokuty. Z oznámení Banky z 22.4.2020 soud zjistil, že žalovanému oznámili, zesplatnění úvěru ke dni 20.4.2020 s tím, že dlužná částka činí 22.749,74 Kč, a představuje nesplacenou jistinu ve výši 19 705,64 Kč, smluvní úrok ke dni zesplatnění 1 289,62 Kč, úroky z prodlení k témuž dni 39,48 Kč, dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu a za upomínání 1 415 Kč náklady upomínání 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a příloze č. 1 k seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že předmětná pohledávka Banky za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Soud dále provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými produktovými podmínkami a základními produktovými podmínkami spotřebitelského splátkového úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu z 25.1.2021 bylo zjištěno, že žalovaný řádně nesplácel a vznikl mu tak dluh ve shora uvedené výši. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně (Bankou) a žalovaným byla dne 9.9.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), dle níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 468,08 Kč počínaje dnem 15.10.2019 s tím, že úvěr bude úročen sazbou 15,20 % p.a. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto Banka dopisem ze dne 20.4.2020 úvěr zesplatnila, žalovaného informovala a vyzvala k zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021 byla pohledávka postoupena Bankou na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby, avšak ničeho neuhradil a je nadále v prodlení. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 40/2009 Sb., občanského zákoníku, dále jen “o. z.”). Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§§1802, 1803 o. z.). Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost (§ 1751 odst. 1 o. z.). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění (§ 2005 odst. 1, odst. 2 o. z.) Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit ve splátkách, ale neučinil tak. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do příslušenství, když žalobkyně požadovala na jistině 19 705,64 Kč, dále smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 289,62 Kč (kdy tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních splátkách), smluvní poplatky ve výši 1 715 Kč, dále úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28.1.2021 ve výši 1 287,23 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 19 705,64 Kč od 29.1.2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 15,20 % p.a. z částky 19 705,64 Kč od 29.1.2021 do zaplacení (uvedené nároky vyplývají ze Smlouvy, úvěrových podmínek, které byly žalovanému známy a jsou důvodné co do vzniku, výše i splatnosti). Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla procesně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 2 310 Kč tak představují odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci – žaloba a výzva k plnění (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 858 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.