9 C 82/2022-15 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím, jak je výše specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne 1.2.2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [okres] a [obec] v [obec]. Tím se žalovaná bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného ve výši 33 Kč. Za porušení vyhlášky o přepravním řádu vyměřila společnost [právnická osoba] žalované přirážku 1 000 Kč. Žalované tak vznikla povinnost uhradit částku 1 033 Kč [právnická osoba] postoupila dne 15.12.2015 pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] postoupila dne 27.2.2020 pohledávku včetně jejího příslušenství na žalobkyni smlouvou o postoupení souboru pohledávek. Žalované byla dne 20.3.2020 odeslána předžalobní výzva k zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Právní zástupkyně žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud z dokladů předložených žalobkyní zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.12.2015 [právnická osoba] postoupil na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pohledávky specifikované ve smlouvě a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.2.2020 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované ve smlouvě. Žalobkyně doložila, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je součástí Smlouvy o postoupení pohledávek. 6. Soud provedl důkaz oznámením o závadách ze dne 1.2.2019 a potvrzením o nedodržení SPPO vystaveným dne 1.2.2019. Z těchto listin a tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že se žalovaná dne 1.2.2019 ve vlaku [číslo] při kontrole jízdních dokladů neprokázala jízdenkou. Žalované bylo předáno potvrzení o nedodržení SPPO, kde jí byla vyčíslena pohledávka za jízdné a přirážku ve výši 1 033 Kč a byla seznámena a řádně poučena o náležitostech za nedodržení SPPO. 7. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 o drahách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě (osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu). Podle odst. 5 písm. c) citovaného ustanovení je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Podle odst. 6 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 8. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V projednávané věci bylo prokázáno, že se žalovaná dne 1.2.2019 na vyzvání pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem – nezaplatila jízdné. Vznikla jí tak povinnost zaplatit jízdné 33 Kč a částku 1 000 Kč jako přirážku k jízdnému – smluvní pokutu za porušení přepravních podmínek dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994. Tuto povinnost žalovaný nesplnil. Žalobkyně tedy návrh podala důvodně, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 10. Dlužník, který svůj dluh řásně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jízdné a přirážka k jízdnému byly splatné v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno, tedy dne 1.2.2019. Od 2.2.2019 je žalovaná v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak požadoval. 11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189).