16 C 236/2023-27 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 122.930,19 Kč s úrokem ve výši 19.778,56 Kč a ve výši 15% ročně z částky 119.998,30 Kč od 13.6.2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 4.078,43 Kč a ve výši 15% ročně z částky 122.930,19 Kč od 13.6.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 15.3.2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Podpisem úvěrové smlouvy se její nedílnou součástí staly úvěrové podmínky (uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činila částka 120.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (ve výši 4,00% z aktuální dlužné částky). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 323.835,73 Kč a uhradil celkem částku 255.145,71 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 9.3.2023. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 9.3.2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu v rámci předžalobní výzvy k plnění. I přes výzvy žalobce žalovaný neuhradila po zesplatnění úvěru na svůj dluh žádnou částku. Žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 122.930,19 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 119.998,30 Kč, poplatků ve výši 195 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1.006,89 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 730 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč a příslušenství pohledávky. V podání ze dne 30.10.2023 žalobce uvedl, že žalobce zjišťuje kreditní skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Posuzuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu MLS (měsíční splátka) žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru. MLS je vypočítávána vždy jak na žadatele, tak na domácnost žadatele. Úvěrovou kartu vč. rozpisu výpočtu MLS žalobce předkládá. Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI, CEE, ISIR). V registru NRKI – pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR – v registru nenalezen. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný hradil na smlouvu po dobu více než dvou let (od 4/2020 – 9/2022) a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z úvěrové karty vyplněné žalobcem soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno: rozvedený, druh bydlení – družstevní byt, počet dětí 0. Zdroj příjmu – důchodce, výše příjmu 15.022 Kč, příjem ostatních členů domácnosti – 0 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 4.000 Kč. Žalovaný byl ověřován v registru MVCR, CEE, KAMALI, ISIR (nenalezen), NRKI, SOLUS. U MLS klienta žalobce počítal s životním minimem dospělých členů domácnosti – 3.410 Kč. U MLS domácnosti žalobce počítal s minimálními výdaji na bydlení – 1.249 Kč, buffer domácnosti - 499 Kč, životní minimum členů domácnosti - 3410 Kč. Z kreditní karty [anonymizováno] [jméno] ze dne 15.3.2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný získal bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 60.000 Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 26,28%, RPSN 32,36% a výši měsíční splátky 4% z dlužné částky. Žalovaný, kromě svých osobních údajů, ve smlouvě uvedl druh bydlení – družstevní byt, zdroj příjmů důchodce, čistý měsíční příjem 15.022 Kč, počet vyživovaných dětí 0. Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Žalovaný celkem vyčerpal částku 323.835,75 Kč a ve splátkách uhradil celkem částku 255.145,71 Kč. V dopise ze dne 9.3.2023 žalobce vyzval žalovaného v důsledku jejího prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 134.878,25 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 30.3.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 137.018,64 Kč do 7 dnů. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Na základě výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy vyčerpal celkem částku 323.835,75 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 9.3.2023 od poskytnutý úvěr zesplatnil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 9.3.2023. Žalovaný zaplatil celkem částku 255.145,71 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný ú