16 C 35/2023-55 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 490.520,75 Kč (skládající se z jistiny 485.494,17 Kč a poplatků 5.026,58 Kč) s úrokem ve výši 12.668,69 Kč, úroku ve výši 7,7% ročně z částky 485.494,17 Kč od 13.1.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 21.281,69 Kč a ve výši 11,75% ročně z částky 490.520,75 Kč od 28.7.2022 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost [právnická osoba] (dále jen banka) uzavřela s žalovanou dne 14.4.2021 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnost splácet. Na základě smlouvy banka poskytla žalované úvěr ve výši 500.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách, počínaje dnem 10.5.2021. Anuitní splátka byla složena z jistiny, úroku a poplatků. Strany si dohodly úrok ve výši 7,7% ročně. Žalobce svůj závazek splnil dne 14.4.2021. Žalovaná svůj závazek nesplnila a úvěr nesplácela řádně a včas. Banka využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 12.1.2022. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. V podání ze dne 15.9.2023 žalobce uvedl, že banka při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 13.4.2021. Žádost hodnotila banka individuálně a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích (zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další). Žalovaná doložila potvrzení o výši příjmu, ze kterého bylo zjištěno, že od 3.12.2018 byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou jako operátor, výše průměrného čistého příjmu žalované za poslední 3 měsíce činila 19.569 Kč. Ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky, žalovaná nebyla ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. V žádosti žalovaná uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 40.000 Kč. Banka porovnávala příjem a výdaje žalované odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních a externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době podání žádosti žádné další závazky. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 32.965,54 Kč ve splátkách od 10.5.2021 do 1.11.2021. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z listiny označené jako„ vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že banka vycházela z žádosti ze dne 13.4.2021. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení – 48,92%), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády, částkou normativních nákladů na bydlení. V žádosti o úvěr ze dne 13.4.2021 žalovaná uvedla, že je vdaná, způsob bydlení v pronajatém domě/bytě, datum nastěhování 1.1.2011. Je zaměstnána od 3.12.2018 (uvedla zaměstnavatele), pracovní poměr na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce 19.569 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 40.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, počet vyživovaných osob 1. Podle potvrzení o výši příjmu ze dne 13.4.2021 činí čistý měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce) žalované 19.569 Kč. Celkový hrubý příjem žalované za poslední 12 měsíců – 90.137 Kč, celkový čistý příjem žalované za posledních 12 měsíců – 83.900 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny srážky. Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 14.4.2021 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 500.000 Kč s datem čerpání 14.4.2021. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 120 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 5.987,41 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 593 Kč Měsíční anuitní splátky jsou splatné k 10. dni v měsíci počínaje 10.5.2021. Roční úroková sazba činí 7,7%, RPSN činí 7,97%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 717.573,51 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 11.5.2021 a z platební historie má soud za prokázané, že banka poskytla žalované částku 500.000 Kč dne 14.4.2021. Z výpisů z úvěrového účtu a z platební historie má soud za prokázané, že žalovaná uhradila celkem částku 32.965,54 Kč. Dopisem ze dne 14.1.2022 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalované za splatný ke dni 12.1.2022. Celková dlužná částka činí 503.473,32 Kč (nesplacená jistina – 485.494,17 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 12.668,69 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 283,88 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 4.726,58 Kč, náklady upomínání – 300 Kč). Banka vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 28.1.2022. Předžalobní výzvou k plnění vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu ve výši 524.631,50 Kč. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 500.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet. Částku ve výši 500.000 Kč čerpala žalovaná dne 14.4.2021. Protože žalovaná neplnila podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 14.1.2022 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 12.1.2022. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalované nesplacenou jistina ve výši 485.494,17 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 12.668,69 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 283,88 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání ve výši 4.726,58 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč. Pohledávka za žalovanou z předmětného úvěru byla postoupena žalobci. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti