18 C 64/2022-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalované zaplacení částky 13 704 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 14.9.2020 (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč spolu s příslušenstvím, jenž se žalovaná zavázala vrátit do 8.11.2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. Celková částka činila 13 704 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 704 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 704 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 12 000 Kč od 9.11.2020 do 31.3.2021) a náklady na upomínání ve výši 256 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2021 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce ze dne 20.7.2021. 2. Ještě před jednáním vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 1 854 Kč přestavující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 704 Kč) soud proto řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] v této části zastavil. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., resp. do datové schránky, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 14.9.2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, jenž se žalovaná zavázala vrátit do 8. 11. 2020. 6. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaná provedla tzv. verifikační platbu ze svého účtu č. [bankovní účet] ve výši 0,01 Kč. 7. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně na účet žalované převedla částku 10 000 dne 8.9.2020, částku 2 000 Kč dne 14.9.2020, celkem 12 000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 5. 5. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni svou pohledávku za žalovanou. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.5.2021 soud zjistil, že žalované bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 20.7.2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 13 854 Kč s příslušenstvím. 11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 8. 9 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 14.9.2020 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně před poskytnutí úvěru žalobkyně neuvedla žádné relevantní skutečnosti a uvedla, že v rámci schvalovacího procesu nahlížela do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), nepředložila však k těmto tvrzením žádné důkazy. Proto soud na základě usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalované a nabídla k tomu důkazy, v opačném případě jí hrozní nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalobkyně k tomu uvedla, že nedisponuje důkazy o zkoumání úvěryschopnosti žalované splácet úvěr. Následně vzala žalobu částečně zpět dle odstavce 2. tohoto odůvodnění. Na základě shora uvedené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, jenž se žalovaná zavázala vrátit do 8. 11. 2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou ze svého účtu č. [bankovní účet] ve výši 0,01 Kč. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 5. 5. 2021 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 12.5.2021. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce ze dne 20.7.2021. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.9.2021 (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy, dle názoru soudu, nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, když nepředložila soudu žádné důkazy, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 21. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy,