22 C 104/2023-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 15 866 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 866 Kč za dobu od 20.6.2021 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 20.5.2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické formě, konkrétně pak prostřednictvím formuláře na webu žalobce. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel od žalobce dne 20.5.2021 částku 9 600 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 090 Kč do 19.6.2021. Žalovaný tak řádně neučinil, žalobci tedy vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení a dále dle smlouvy rovněž účelně vynaložené náklady na uplatnění pohledávky v souvislosti s prodlením, v daném případě ve výši 2 500 Kč a dále na smluvní pokutu ve výši 4 176 Kč. Žalovaný byl žalobcem před podáním žaloby marně vyzván k úhradě dluhu, na nějž ničeho neuhradil. 2. Žalobce dále ve vyjádření ze dne 13.4.2023 uvedl, že řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, když prověřil jeho příjmy a výdaje. Takto zjistil, a to prostřednictvím výplatních pásek, že žalovaný má měsíční příjem 17 488 Kč, když zároveň zjistil i typ úvazku, specifikaci zaměstnavatele a další informace o zaměstnání. Výdaje byly zjištěny dotazem na žalovaného. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně, což je částka nižší, než částka nezabavitelného minima, proto žalobce vycházel z částky výdajů 7 873 Kč. Odečtením této částky od příjmů vyšlo 9 615 Kč, které měl žalovaný k volnému užití a byl tedy schopen předmětnou zápůjčku splácet. 3. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Z fragmentu výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že tento dne 20.5.2021 odeslal částku 9 600 Kč na účet č. [bankovní účet], z nějž 19.4.2021 obdržel 1 Kč žalobce předložil dvě listiny vyhotovené žalobcem, a to Smlouvu o zápůjčce, kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce a žalovaný a Všeobecné obchodní podmínky, obě bez podpisu žalovaného. Dále žalobce předložil pět upomínek, bez dokladu o doručení či odeslání žalovanému. Posledním důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 27.7.2022 adresovaná žalovanému, jež byla dle podacího lístku žalovanému dne 27.7.2022 odeslána. Z výplatních pásek žalovaného za období února a března 2021 vyplynulo, že jeho mzda činila 17 456 Kč, resp. 17 520 Kč čistého měsíčně. Z výpisu z rejstříku exekucí vyplynulo, že žalovaný v době tvrzeného uzavření předmětné smlouvy nebyl v tomto rejstříku evidován. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 20.5.2021 na bankovní účet žalovaného 9 600 Kč, žalobce disponuje osobními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými. Dne 27.7.2022 žalovanému odeslal předžalobní upomínku. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce převedl na účet žalovaného 9 600 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Pro úplnost je třeba zmínit, že i listina označená žalobcem jako výpis z bankovního účtu nevykazuje přílišné formální obsahové kvality a soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejím obsahu jen s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalovaného. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného, nepodepsaným vyhotovením smlouvy a vzorem obchodních podmínek, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje žalobci sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a tento následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů. Pokud pak bylo prokázáno pouze to, že žalobce uhradil žalovanému 9 600 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalovanému bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tedy absentuje právní titul, nemohla být sjednána doba plnění a žalovaný byl povinen obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak řádně a včas neučinil, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobce má rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, tak dle provedeného dokazování je možno za výzvu žalovanému k plnění považovat až předžalobní upomínku odeslanou dne 27.7.2022. S odkazem na § 573 občanského zákoníku je tato doručená třetí pracovní den od odeslání, tedy dne 1.8.2022. Výše přiznaných úroků odpovídá míře požadované v žalobě, ač je míra zákonných úroků k datu prodlení vyšší, když soud nemůže překročit žalobní návrh. Jelikož v tento den žalovaný bezodkladně neplnil, je od následujícího dne v prodlení. 8. Pro úplnost je také třeba zmínit, že žalobce nedostatečně prokázal, že by se před tvrzeným uzavřením smlouvy odpovídajícím způsobem zabýval schopností žalovaného jako spotřebitele zápůjčku (úvěr) splácet. Smlouvu by tak případně s odkazem na závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 bylo třeba shledat neplatnou. Žalobce doložil, že se zjistil příjmy žalovaného, a to příjmy nijak závratné. Co se týče výdajů, tak tyto i dle vlastních tvrzení, zjišťoval pouze dotazem na žalovaného, přičemž tento žalobci sdělil, a to i dle názoru žalobce, nepravděpodobný údaj. Již na základě této skutečnosti měl žalobce postupovat velmi obezřetně a považovat žalovaného za rizikového klienta, který se možná snaží zkreslit své poměry, přičemž má poměrně nízké příjmy, které spolu s obvyklými výdaji na bydlení apod. z žalovaného opět činily rizikového klienta. Žalobci např. ničeho nebránilo si od žalovaného opatřit, a to i v rámci čistě elektronické komunikace, výpisy z jeho bankovního účtu za několik měsíců nazpět, přičemž tyto jsou jistě velmi spolehlivým dokladem či obrázkem o majetkových poměrech a bilanci určité osoby. Samozřejmě se při zohlednění celkového kontextu také nabízí otázka, proč měl žalovaný, kterému ať již dle jeho vlastního vyjádření či dle výpočtu žalobce, měla měsíčně po úhradě veškerých výdajů zbývat částka převyšující výši předmětné zápůjčky k volnému užití, potřebu si nižší částku půjčovat, a to za poměrně dosti nevýhodných podmínek. 9. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 9 600 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. I tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle § 151