24 C 79/2023-62 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí 22 534 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 435 Kč a dále smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 22 534 Kč od 28. 10. 2021 do 25. 1. 2022. Žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 13. 9. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na internetových stránkách [webová adresa]) smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalované převodem na účet č. [bankovní účet] částku 18 000 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 500 Kč do 13. 10. 2021. Žalovaná však zaplatila jen 7 750 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18 000 Kč, poplatků v celkové výši 4 534 Kč, zákonného úroku z prodlení 2 010,03 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 435 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalované. 4. Z listiny nazvané přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že se jedná o interní evidenci žalobkyně, podle které žalobkyně odeslala dne 19. 3. 2021 částku 5 500 Kč na účet č. [bankovní účet], téhož dne také částku 12 500 Kč, dne 24. 9. 2021 částku 1 900 Kč a dne 2. 10. 2021 částku 3 600 Kč. 5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že je datována 13. 9. 2021 a obsahuje ujednání o tom, že žalobkyně poskytne žalované převodem na účet 18 000 Kč a žalovaná do 13. 10. 2021 tuto částku vrátí a zaplatí poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 500 Kč. Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalované. U dlužníka (žalované) je uvedeno, že podepisuje SMS kódem [číslo] dne 13. 9. 2021. 6. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že se jedná opět o interní dokument žalobkyně, kde uvádí, že totožnost žalované byla ověřena ověřovací platbou z účtu č. [bankovní účet] 7. Z dopisu ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení 27 606,17 Kč a nákladů právního zastoupení 7 695 Kč do 3 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že dopis byl téhož dne odeslán. 8. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, sazebníku, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, listiny označené jako identifikované příjmy, všeobecných obchodních podmínek, posuzování úvěruschopnosti, výpisu o posuzování úvěruschopnosti soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil. 9. Po zhodnocení shora rozepsaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech však mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm. K tomu je třeba poznamenat, že žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy tato neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalované, a není tudíž zřejmé, zda žalobkyně při sjednávání této smlouvy jednala se žalovanou (či zda vůbec s někým jednala, neboť nepředložila žádný datový log, ze kterého by se podávalo, že se na jejích internetových stránkách kdokoliv registroval). Žalobkyně sice uvedla, že žalovaná smlouvu podepsala přes SMS tzv. PINem a nadto se žalovaná identifikovala prostřednictvím ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč, avšak opět nedoložila, že by to byla žalovaná, kdo PIN ze svého telefonního čísla odeslala, stejně tak nedoložila, že by z účtu žalované obdržela jakoukoli platbu. 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Předně je nutno konstatovat, že žalobkyně sice uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a úvěr také žalované poskytla, avšak s ohledem na žalobní tvrzení je nutno žalobou uplatněný nárok posoudit dle shora citovaného § 2390 o. z. jako smlouvu o zápůjčce, a to zejména s ohledem na absenci ujednání o úrocích, které jsou pojmovým znakem smlouvy o úvěru. 12. Obecně pro smlouvu o zápůjčce zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Je tedy v pořádku, pokud smluvní ujednání budou dohodnuta pomocí prostředků komunikace na dálku. To by však neplatilo ve vztahu mezi dodavatelem (žalobkyní) a spotřebitelem (žalovanou), neboť na projednávanou věc (pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké smlouvy) by bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru na internetových stránkách žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově již 13. 10. 2021, nikoli tedy ve splátkách a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu. 13. Smlouva o zápůjčce však má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. 14. K prokázání reálného poskytnutí částky 18 000 Kč žalobkyně označila jako důkaz přehled bankovních transakcí (interní dokument žalobkyně) o tom, že žalobkyně odeslala dne 19. 3. 2021 částku 5 500 Kč na účet č. [bankovní účet], téhož dne také částku 12 500 Kč, dne 24. 9. 2021 částku 1 900 Kč a dne 2. 10. 2021 částku 3 600 Kč. Z tohoto důkazu a ani z žádného z výše provedených důkazů však nevyplývá, že by majitelem uvedeného čísla účtu měla být právě žalovaná v této věci, stejně jako že by žalobkyně tvrzené částky na zde uvedený účet skutečně poukázala. 15. Z vyložených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně ohledně reálného zapůjčení částky 18 000 Kč žalované neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 16. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval tím, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k tomuto uvedla, že zjišťovala čistý příjem žalované, počet členů v domácnosti žalované, výdaje žalované, ověřený čistý příjem žalované aj., avšak zkoumání příjmové a výdajové strán