30 C 222/2022-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 22.4.2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovanému dne 30.7.2021 poskytla na základě uzavřené úvěrové smlouvy částku 15 000Kč. Předtím žalovaného požádala o zaslání ověřovacího poplatku ve výši 1Kč na svůj bankovní účet. Tímto zároveň ověřila, že bankovní účet zní na jméno žadatele o úvěr. Před poskytnutím úvěru zhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když prověřila žalovaného prostřednictvím registrů NRKI, BRKI centrální evidenci exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaného podrobila důslednému credit scoringu, zaměřenému na příjmovou a výdajovou stránku. Na základě výsledků uvedeného procesu dospěla k závěru, že úvěr lze žalovanému poskytnout. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit jistinu poskytnutého úvěru ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách. Částka 15 000 Kč byla poskytnuta žalovanému prostřednictvím služby ThePay na jeho účet uvedený ve smlouvě dne 30. 7. 2021. Žalovaný na výše poskytnutý úvěr uhradil celkem 2 Kč, a to 27. 8. 2021 částku ve výši 1 Kč a dne 30. 9. 2021 částku 1 Kč. S ohledem na výše uvedeném požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení neuhrazenou jistinu ve výši 14 98 Kč dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč poplatek za espreso výplatu ve výši 199 Kč poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč poplatek za SMS servis v celkové výši 196 Kč poplatek za prodloužení splatnosti korunovým odkladem v celkové výši 2 970 Kč úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč. Příslušenstvím pohledávky pak byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 118,06 Kč od 4. 4. 2022 do 19. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 2 919 Kč od dvacátého 21. 4. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z vyjádření žalobkyně a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 30. 7. 2021 prostřednictvím platební brány ThePay.cz s.r.o. úvěr ve výši 15 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný na splacení poskytnutého úvěru neposkytl nic jiného než částku 2 Kč. Tato skutečnost byla zjištěna jednak z výpisů čerpání splátek a úhrad a jednak z vyjádření žalobkyně. Dopisem ze dne dvacátého 23. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy na bankovní účet ve výzvě uvedený. Dlužná částka dle žalobkyně k uvedenému dni činila 22 789 Kč. Dopisem ze dne 4. 3. 2022 a vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 22 919 Kč ve lhůtě nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání této výzvy na účet ve výzvě uvedený. V podacím archem České pošty bylo zjištěno že dne 7. 3. 2022 byla na adresu žalovaného odvysílána doporučená pošta. Žalobkyně neprokázala, že by lustrovala žalovaného v registrech, které zmiňovala v žalobě ani, že by prováděla porovnání jeho příjmové a výdajové stránky případně, že by zjišťovala další údaje k osobě žalovaného, které by mohly sloužit pro posouzení úvěruschopnosti. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 5. V daném případě měla být smlouva sjednána dne 30.7.2021 tedy za účinnosti z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který vstoupil v účinnost dne 1.12.2016. Podle ust. § 104 z.č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyně sama uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Zákon užívá za tím účelem termín:„ ..K uzavření smlouvy byly využity prostředky komunikace na dálku“. (§§ 1841-1851 o.z.). 6. Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ust. § 86 odst. 2, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala na základě shora uvedených tvrzení a soudem provedených listin, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, považoval soud v intencích ust. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. za použití obecného ustanovení § 588 o.z. smlouvu o úvěru za neplatnou a přiznal žalobkyni podle shora uvedených ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení částku ve výši 15 000Kč sníženou o zaplacené 2Kč tedy částku ve výši 14 998Kč včetně zákonného úroku z prodlení a k dalším smluvním ujednáním pro neplatnost smlouvy nepřihlížel, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 794,60 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu