30 C 45/2021-149 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 1.2.2021 domáhala určení, že výpověď, kterou obdržela od žalovaného dne 30.11.2020 je neplatná, neboť se nedopustila jednání, které je jí ve výpovědí kladeno za vinu, své povinnosti si plnila řádně a v době bezprostředně předcházející dané výpovědi naopak obdržela od žalovaného nezanedbatelné finanční odměny. Od 6. 11. 2020 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti v důsledku onemocnění COVIDEM-19. V této době musela odevzdat služební počítač, klíče a čip pro vstup na pracoviště. Žalobkyně byla zaměstnavatelem vyzvána, aby zdůvodnila ředitelce žalovaného, proč v říjnu 2020 nedošlo k zanesení výdejek do stravovacího programu a proč byly překročeny náklady na potraviny. Toto zdůvodnění provedla žalobkyně emailem ze dne 25.11.2020. Na to jí ředitelka žalovaného odpověděla, že po skončení pracovní neschopnosti budou zjištěné závažné nedostatky projednány společně. O tom, že proběhla kontrola se žalovaná dověděla dne 30.11.2020 kdy jí v místě bydliště byla doručena výpověď z pracovního poměru, byl jí předán návrh na ukončení pracovního poměru dohodou, nový platový výměr, jehož přílohou bylo sdělení o kontrolách, stanovení pracovní doby a nový platový výměr. Bylo jí nabídnuto, aby do konce pracovní doby pracovala za jiných podmínek. Při předání výpovědi z pracovního poměru tak zaměstnavatel žalobkyni nabídl, aby ukončila pracovní poměr dohodou nejpozději k 31.1.2021. Na tuto dobu byla stanovena jiná pracovní doba a vystaven nový platový výměr. Dne 2.12.2020 odeslala žalobkyně žalovanému nesouhlas s výpovědí. Žalovaný jí odpověděl, že na podané výpovědi trvá. 2. Žalobkyně uvedla, že pokud jí bylo vytýkáno, že pozdě nebo vůbec zapisovala příjemky a výdejky do programu, pak nikdy od nikoho neobdržela pokyn, kdy má toto zavádění provádět. V rámci své pracovní vytíženosti zadávala příjemky a výdejky tak často, aby byly zadány do začátku inventury, tedy do konce kalendářního roku. Zaměstnavatel ji tento postup nikdy nevytkl. 3. Dále uvedla, že důvodem nevyváženosti jídelníčku byl přechod z teplých večeří na studené v době, kdy v kuchyni chyběly kuchařky. Dalším důvodem bylo využívání potravin z potravinové banky. Co se týkalo nevhodné kombinace jídel v jídelníčku nikdy jí nic takového vytýkáno nebylo. Rovněž k pochybení při normování se nemohla vyjádřit, neboť nebyla přizvána k účasti na kontrolním auditu a ani se závěry nebyla seznámena. 4. K nepropojování počtu dětí v programech žalobkyně uvedla, že s tímto systémem nebyla zaměstnavatelem seznámena. V říjnu 2020 mělo proběhnout školení, to však bylo z důvodu nemoci školitele zrušeno a pak již byla v pracovní neschopnosti. 5. Co se týče neodevzdávání uzávěrek rozpočtáři na konci měsíce, tak nikdy po ní vedení nevyžadovalo provádění a následné odevzdávání uzávěrek ke konci každého měsíce tak, aby mohly být evidovány do účetnictví, a proto to nečinila. Statistické výkazy pro [anonymizováno] žalobkyně zpracovávala v programu Cibus a částečně v systému VIS tak, jak jí bylo vysvětleno na školení, které absolvovala na příkaz vedení ústavu. 6. Inventury skladu žalobkyně prováděla 2 x ročně. Jednou na počátku kalendářního roku a podruhé byla plánována inventura na konci roku, ten v době podání výpovědi ještě nenastal. 7. V průběhu roku 2019 bylo nařízeno ředitelkou žalovaného narozeninové dary dětem neposkytovat. Po kontrole Českou školní inspekcí, která proběhla v lednu 2020, bylo poskytování těchto darů opět zavedeno a to opět na příkaz ředitelky. Po celou dobu trvání pracovního poměru žalobkyně jí nebyl vytýkán postup, jakým to dělala. Bylo zavedené pravidlo, že po konzultaci s ředitelkou a s jejím ústním svolením byly tyto částky pravidelně překračovány až o 50 Kč. Toto vyplývá z účetních dokladů. 8. Skutečnost, že pozdě vydávala faktury k rukám rozpočtáře žalobkyně přiznávala, neboť k tomu skutečně občas docházelo. Jejím pracovním úkolem bylo nejen vedení úseku stravování, ale i činnost zdravotnice [anonymizováno]. 9. Ukládání dat týkající se zdravotního stavu dětí v systému EVIX žalobkyně obtížně stíhala, o čemž vedení pravidelně informovala a v rámci možností zápisy doplňovala. Ředitelka žalovaného tolerovala pozdní zadávání evidence a ústní ani písemnou výtku žalobkyni neudělila. Žalobkyně neměla nepořádek v evidenci léků a ve vedení zdravotnické dokumentace. Sama si vytvořila přehledný systém evidence, který ji nikdo nevyčítal a dokumenty měla přehledně uspořádány. Ze strany vedení nikdy nebyla vyzývána, aby měnila způsob své práce. 10. Před podáním výpovědi měla žalobkyně konflikt s ředitelkou žalovaného, protože onemocněla koronavirem a při trasování uvedla, že se nakazila v zaměstnání. Toto se ředitelce žalovaného nelíbilo. 11. Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že si své pracovní povinnosti plnila v souladu se stanovenou pracovní náplní. Jak vyplynulo z vyplacených mimořádných odměn, úspěšně plnila i úkoly nad rámec svých povinností. Pokud byly v její práci shledány nedostatky, tak se muselo jednat o nepodstatné záležitosti, které byly vždy odstraněny a žalovaný nebyl poškozen. Řádně pracovala i v době koronavirové krize, kdy byla větší nemocnost zaměstnanců a byly kladeny vyšší nároky na ostatní. 12. Žalovaný požadoval zamítnutí žaloby s tím, že učinil nesporným, že žalobkyně nastoupila do pracovního poměru dne 1.2. 2019 na pozici provozář a dne 30. 11. 2020 byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v § 52 písmeno g) zákoníku práce, kterou žalobkyně obdržela téhož dne a ostatní skutečnosti považoval žalovaný za sporné. 13. Žalovaný sdělil, že žalobkyně nastoupila k žalovanému jako provozář. Před nástupem na tuto pracovní pozici byla podrobně obeznámena s objemem práce požadované ze strany žalovaného, který byl dán katalogem prací, a který zároveň vyplýval z požadavků kladených na zaměstnance v tomto školském zařízení, a který je dán též sledovaným ukazatelem povolených počtů zaměstnanců a rozsahem činností k zachování chodu školského zařízení. 14. Žalovaný doplnil, že zajistil žalobkyni dostatečnou odbornou podporou ze strany odborníka v jiném školském zařízení podobného typu paní [příjmení] z [anonymizováno] [obec]. Paní [příjmení] je zkušený odborný pracovník v oblasti stravování. Zároveň dal žalobkyni dostatečný prostor pro nalezení vlastního systému práce a organizace práce. Dle vyjádření paní [příjmení] byla žalobkyně řádně proškolena ve všech oblastech a byla seznámena s výkonem práce v oblasti vedení kuchyně, a to včetně zadávání do programu pro vedení skladu a stravování. Kdykoliv v pracovní době měla žalobkyně povoleno služebním autem navštívit toto spřátelené školské zařízení a kdykoliv telefonicky své pracovní postupy s paní [příjmení] konzultovat. Žalobkyně po konzultaci s paní [příjmení] zažádala o nákup nového programu MSklad od [právnická osoba] ([právnická osoba] se sídlem v [obec]). Žalovaný žádosti žalobkyně vyhověl. Program byl nainstalován k 31.3.2019. 15. V listopadu 2020 kdy byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti a bylo nutno její pozici zastoupit, zastupující zaměstnanci zjistili, že žalobkyně dlouhodobě neplnila své povinnosti evidovat příjmy a výdaje v programu MSklad a zanedbávala celou řadu dalších povinností, což dlouhodobě maskovala a s ohledem na její pozici nebylo její jednání až do 11/ 2020 odhaleno. Bylo běžnou praxí u žalovaného, že provozář (vedoucí stravování) měl vedle kuchyně na starosti další oblasti. Předcházející provozář měl vedle své náplně práce provozáře na starosti oblast revizí a správy majetku v této oblasti, zajištění oprav plynových a elektrických zařízení. Paní [příjmení] z [obec] měla vedle běžných povinností provozáře v náplni práce zdravotnictví (administraci, sklad léků) pokladní činnost celého zařízení a vedení příjem a výdej ze skladu kancelářských potřeb. Současný provozář žalovaného má vedle povinností provozáře na starosti veškerý rozsah poštovních služeb (příjem, výdej, evidence v jednacím protokolu, odnáška, donáška listin z české pošty a schránky). Taky je běžnou praxí u žalovaného, že provozář zastupoval své kuchařky v kuchyni, když někdo z nich čerpal dovolenou nebo byl v pracovní neschopnosti. V době koronaviru byla samozřejmě tato situace složitější. Žalovaný si uvědomoval, že na zaměstnance ve vedoucích pozicích ve školském zařízení byl vyvíjen větší tlak na kvalitu i objem práce. Tuto skutečnost se snažil zaměstnavatel reflektovat ve výši osobních příplatků a mimořádných odměn zaměstnancům. Žalobkyně nebyla výjimkou a pobírala tak příplatek za vedení ve výši 5000 Kč a osobní příplatek ve výši 9000 Kč. Před datem nástupu žalobkyně na pracovní neschopnost v listopadu 2020 neměl žalovaný žádné indicie a podezření o dlouhodobém závažném neplnění pracovních povinností žalobkyně. Žalobkyně svou práci prezentovala v pozitivním světle a celkově chod kuchyně takto působil. Z tohoto důvodu k žalobkyni žalovaný přistupoval stejně jako k jiným vedoucím pracovníkům a důvěřoval jí. Bylo pravdou, že na některé praktické problémy v chodu kuchyně upozorňov