31 C 112/2023-71 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2007 na základě které právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč splatit v 53 týdenních splátkách, což však řádně a včas neudělala, neboť dosud uhradila jen 2 560 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k jednání soudu dne 14. 8. 2023 se bez omluvy nedostavila, stejně jako žalobkyně a její právní zástupce, jehož omluva byla soudu doručena až dva týdny po jednání dne 28. 8. 2023. 3. Podle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2007 byla žalované od právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč Smlouvu za předchůdkyni žalobkyně podepsala jako zástupce podle všeho [jméno] [příjmení] ([IČO]), která dle historického výpisu z živnostenského rejstříku měla od 8. 10. 2007 živnostenské oprávnění s předmětem činnosti zprostředkování obchodu a služeb s vymezeným předmětem činnosti služby v oblasti poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty. Žádné zmocnění uvedené zástupkyně předchůdkyně žalobkyně však doloženo nebylo. Z obsahu žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná splatila předchůdkyni žalobkyně částku 2 560 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na spol. [anonymizována dvě slova], o čemž byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, a tato společnost následně smlouvou ze dne [datum] pohledávku postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 10. 2018. Předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2022 (odeslanou žalované dne 23. 11. 2022) žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění před podáním žaloby. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, tedy soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu absenci plné moci zástupkyně neuzavřela s žalovanou tvrzenou smlouvu o půjčce ze dne 20. 12. 2007, nicméně žalované poskytla částku 20 000 Kč, ze které žalovaná splatila 2 560 Kč. 5. Podle § 33 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále také jen obč.zák.) překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. 6. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena tvrzená smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., neboť by závazek vznikl mezi žalovanou a zástupkyní předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení], která smlouvu o půjčce fakticky uzavřela, a to bez plné moci takový úkon učinit za předchůdkyni žalobkyně, takže smlouva jako kontrahenta zavazuje ji, neboť ze strany žalobkyně nebylo doloženo, že by její předchůdkyně tento právní úkon bezodkladně ve vztahu k žalované schválila ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. Vzhledem k tomu, že byla prokázáno poskytnutí částky 20 000 Kč ze strany předchůdkyně žalobkyně žalované, které převzetí peněz od předchůdkyně písemně potvrdila na formuláři smlouvy, která se tak stala formou kvitance, vzniklo žalované ve stejném rozsahu bezdůvodné obohacení, které byla žalovaná podle § 451 odst. 1 a 2 a násl. obč. zák. povinna vydat. Žalovaná dosud vydala částku 2 560 Kč, takže nadále z titulu bezdůvodného obohacení dluží 17 440 Kč, přičemž žalovaná není ve vztahu k žalobkyni zavázána k dalším smluvním povinnostem vyplývajícím ze smlouvy o půjčce, a to zejm. k úhradě veškerých poplatků a smluvních úroků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 zák. č. 89/2012 Sb. „o. z.“), což bylo dne 19. 7. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 20. 7. 2023, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 17 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 7. Přestože měla žalovaná po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí soud (včetně veškerého příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.