31 C 129/2023-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 500 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 25. 2. 2005 na základě které právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu se sjednaným souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč splatit v 31 týdenních splátkách, což však řádně a včas neudělal, neboť dosud uhradil jen 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k jednáním soudu dne 2. 10. 2023 a 8. 11. 2023 se bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. 3. Podle smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 25. 2. 2005 byla žalovanému od právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč Smlouvu za předchůdkyni žalobkyně podepsal jako zástupce blíže neurčený [jméno] [příjmení]. Žádné zmocnění uvedeného a blíže neidentifikovaného zástupce předchůdkyně žalobkyně však doloženo nebylo, přičemž emailová zpráva z 25. 10. 2023 blíže neurčené osoby vystupující za předchůdkyni žalobkyně ([anonymizováno]) o tom, že blíže neurčený„ obchodní zástupce p. [příjmení]“ byl za ni oprávněn uzavřít předmětnou smlouvu o půjčce, není už jen pro neurčité označení pana [příjmení] způsobilá takové zmocnění prokázat. Z obsahu žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný splatil předchůdkyni žalobkyně částku 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021 (odeslanou žalovanému dne 12. 11. 2021) žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění před podáním žaloby. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další, pro posuzovanou věc relevantní, zjištění. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, tedy soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu absence (prokázané) plné moci jejího zástupce neuzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o půjčce ze dne 25. 2. 2005, nicméně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, ze které žalovaný splatil 1 000 Kč. 5. Podle § 33 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále také jen obč.zák.) překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. 6. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena tvrzená smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., neboť by závazek vznikl mezi žalovaným a zástupcem předchůdkyně žalobkyně [jméno] [příjmení], který smlouvu o půjčce fakticky uzavřel, a to bez (prokázané) plné moci takový úkon učinit za předchůdkyni žalobkyně, takže smlouva jako kontrahenta zavazuje jeho, neboť ze strany žalobkyně nebylo doloženo, že by její předchůdkyně tento právní úkon bezodkladně ve vztahu k žalovanému schválila ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč ze strany předchůdkyně žalobkyně žalovanému, který převzetí peněz od předchůdkyně písemně potvrdil na formuláři smlouvy, která se tak stala formou kvitance, vzniklo žalovanému ve stejném rozsahu bezdůvodné obohacení, které byl žalovaný podle § 451 odst. 1 a 2 a násl. obč. zák. povinen vydat. Žalovaný dosud vydal částku 1 000 Kč, takže nadále z titulu bezdůvodného obohacení dluží 9 000 Kč, přičemž žalovaný není ve vztahu k žalobkyni zavázán k dalším smluvním povinnostem vyplývajícím ze smlouvy o půjčce, a to zejm. k úhradě veškerých poplatků a smluvních úroků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 zák. č. 89/2012 Sb. „o. z.“), což bylo dne 7. 9. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 8. 9. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 7. Přestože měl žalovaný po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí soud (včetně veškerého příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.