31 C 139/2023-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 909,98 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 4 597,59 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalované poskytla dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 8. 2020, na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit částkou 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, což však řádně neučinila, neboť uhradil jen 4 249,99 Kč. 2. Žalovaná k věci uvedla, že předmětný úvěr se [právnická osoba] financial services uzavírala a i podle něho v hotovosti obdržela částku 15 000 Kč. Již si přesně nepamatuje, kolik na tento úvěr splatila, ale částka uváděná žalobkyní ve výši 4 249,99 Kč by mohla odpovídat. Žalovaná dále uvedla, že před uzavřením smlouvy si zástupkyně úvěrové společnosti mobilem fotila její platové výměry a nájemní smlouvu. Této zástupkyni rovněž sdělovala, že má několik exekucí, které byly rovněž uvedeny ve výplatních páskách, k čemuž jí zástupkyně z úvěrové společnosti sdělila, že to udělá tak, aby to vyšlo. Celkově odhaduje své tehdejší závazky na částku přesahující 80 000 Kč s tím, že podle výše výplaty jí bylo exekučně strháváno kolem 5 000 Kč měsíčně. V době uzavření úvěru měla žalovaná 3 vyživovací povinnost ke 3 nezletilým dětem. 3. Podle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 8. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (celkem měla uhradit částku 27 888 Kč). Úvěrovou smlouvu za předchůdkyni žalobkyně uzavírala dle závěrečných ustanovení formulářové smlouvy [jméno] [příjmení], jakožto zprostředkovatelka na základě plné moci, nicméně předmětná plná moc, která by takové oprávnění zakládala, žalobkyní doložena nebyla. Předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z příjmu žalované dle jejího mzdového výměru 20 000 Kč a výplatními lístky, z nichž je patrné, že byla žalované z výplaty exekučně strhávána část mzdy, což předchůdkyně žalobkyně nikde nereflektovala, stejně jako další závazky žalované. Výdaje na bydlení byly doloženy nájemní smlouvou. Žalovaná dosud uhradila částku 4 249,99 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle rámcové smlouvy dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum], což žalované oznámila dopisem ze dne 10. 11. 2022. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. S ohledem na výše uvedené skutkové závěry neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další (pro věc relevantní) skutková zjištění. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že nebylo prokázáno (zprostředkované) uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, nicméně bylo prokázáno, že byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, z níž žalovaná dosud splatila 4 249,99 Kč. Před uzavřením smlouvy nebyla komplexně zkoumána úvěruschopnost žalované. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z. kvůli neprokázanému (zprostředkovatelskému) oprávnění osoby, která za předchůdkyni žalobkyně úvěr uzavírala. Dle podepsaného formuláře však předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. I v případě platného uzavření smlouvy by tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť z provedených důkazů vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně či její zmocněnkyně vědomě pominula exekučně vymáhané dluhy žalované a její další závazky. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nebyla ve vztahu k žalobkyni smluvně vázána obsahem úvěrové smlouvy, neměla povinnost plnit smluvní závazky, jejichž úhradu žalobkyně podanou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 15 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud učinila jen z části v rozsahu 4 249,99 Kč a zbývá jí tak uhradit 10 750,01 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 5. 8. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 6. 8. 2023, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 21. 10. 2021. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 10 750,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl. 10. Přestože měla žalovaná po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně celého příslušenství převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila, resp. se ji výslovně vzdala.