31 C 191/2022-64 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 59 012 Kč (po rozšíření žaloby z původní výše 58 904 Kč) s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného a služeb spojených s užíváním bytu žalobce [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa], za období od srpna 2019 do dubna 2020 včetně vyúčtování služeb za roky 2018 a 2019. Původním nájemce bytu byl na základě nájemní smlouvy pan [jméno] [jméno], který však dne 5. 8. 2019 zemřel a nájem pak přešel na žalovaného, jakožto jeho jediného dědice. Nájem byl dohodou s žalovaným ukončen ke konci dubna 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízeným ústním jednáním se žalovaný bez omluvy nedostavil, a proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů. 4. Na základě dohody o užívání bytu ze dne 4.3.1992 užíval právní předchůdce žalovaného [jméno] [jméno] výše označený byt, jehož vlastníkem je dle výpisu z katastru nemovitostí žalobce, až do své smrti dne 5. 8. 2019. Výše nájemného činila po jeho posledním zvýšení 6 446 Kč, a to na základě oznámení žalobce o zvýšení nájemného ze dne 12. 3. 2019, které bylo schváleno na schůzi představenstva žalobce dne 11. 3. 2019. Na nájemném bylo za březen a duben 2020 poskytnuta sleva z důvodu pandemie Covidu-19, takže za toto období činilo 3 203 Kč. Výše záloh byla stanovena výpočtovým listem a po schválení představenstvem žalobce na částku 1 238 Kč za srpen 2019 a 1 386 Kč za září 2019 a poté od října 2019 na částku 965 Kč. Provedeným vyúčtováním služeb byl za rok 2018 vyúčtován nedoplatek ve výši 1 356 Kč (nikoliv 1 386 Kč, jak uvedeno v žalobě a jejím doplnění ze dne 3. 8. 2022) a za rok 2019 nedoplatek 5 719 Kč. Vyúčtování služeb za rok 2020 žalobce i přes poučení soudu nedoložil. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 2. 2020 č. j. 34 D 2140/2019-60 nabyl veškerý majetek po zemřelém [jméno] [jméno] žalovaný, který byt protokolárně odevzdal žalobci dne 11. 5. 2020. K plnění žalovaného dluhu byl žalovaný před zahájením řízení vyzýván předžalobní výzvou ze dne 29. 6. 2022 odeslanou téhož dne. Žalovaný dosud na svůj uhradil žalobci částku 9 000 Kč, a to dne 23. 12. 2020, kterou žalobce započetl na nejstarší dluhy na službách. 5. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že mezi právním předchůdcem žalovaného a žalobcem trval až úmrtí [jméno] [jméno] dne 5. 8. 2019. Žalovaný je jeho jediným dědicem. Za žalované období vznikl na nájemném dluh ve výši 51 528 Kč a na vyúčtovaných službách za roky 2018 a 2019, které jsou předmětem řízení, dluh 1 356 Kč a 5 719 Kč, tj. celkem 7 075 Kč. Žalovaný byt předal zpět žalobci dne 11. 5. 2020 a žalobci dosud uhradil dne 23. 12. 2020 částku 9 000 Kč. 6. Zjištění skutkový stav soud zhodnotil po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Povinnost předchůdce žalovaného a po jeho úmrtí a přechodu nájemního vztahu včetně veškerých závazků dle § 2282 č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.) na žalovaného platit sjednané nájemné a služby za užívání bytu, které byly sjednány původně v dohodě o užívání bytu ze dne 4. 3. 1992, který byl účinností zák. č. 40/1964 Sb. transformován na nájem bytu, a ve vztahu k žalovanému, který do nájemního vztahu vstoupil po účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., vyplývá z § 2235 a násl. o. z., § 2251 odst. 1 a násl. o. z. a z § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. Nárok na zaplacení záloh na služby (zde uplatněných v celkové výši 9 379 Kč) zaniká po ročním vyúčtování služeb, které byly žalobou rovněž uplatněny, podle nichž vznikl v roce 2018 dluh na službách 1 356 Kč a v roce 2019 dluh ve výši 5 719 Kč. Žalobce tak nemá právo na úhradu dlužných záloh za celé žalované období, pouze na zaplacení zákonných úroků z prodlení do data jejich vyúčtování. Soud proto podanou žalobu co do výše žalovaných záloh na služby ve výši 9 379 Kč zamítl stejně jako část žalovaného vyúčtování za rok 2018 ve výši 30 Kč, neboť bylo žalováno 1 386 Kč namísto vyúčtovaných 1 356 Kč (výrok II.). 7. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že žalobci původně vznikl nárok na zaplacení nájemného ve výši 51 528 Kč. S ohledem na žalobcem deklarovaný zápočet úhrady žalovaného 9 000 Kč dne 23. 12. 2020 na nejstarší dluhy na službách, vycházel soud z toho, že dluh na vyúčtovaných službách za roky 2018 2019 činil 7 075 Kč (1356 + 5 719), který tak byl touto platbou zcela uhrazen. Z rozdílu obou částek (9 000 – 7 075) pak vychází zbývající část úhrady ve výši 1 925 Kč, kterou soud při neexistenci dalšího dluhu na službách započetl na nejstarší dluh na nájemném za srpen 2019 ve výši 6 446 Kč, z něhož tak zbývá 4 521 Kč. Žalovaný proto na nájemném nadále dluží částku 49 603 Kč. Soud proto s odkazem na shora uvedené skutečnosti ve výroku I. žalobě ohledně nároku na dlužné nájemné ve výši 49 603 Kč vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. z dlužného nájemného, z dlužných záloh do provedeného vyúčtování a z ročních vyúčtování služeb (až do jejich úhrady dne 23. 12. 2020) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 541 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 70 % z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 23 885,70 Kč, neboť žalobce byl v řízení úspěšný ze 85 % a žalovaný z 15 % z celého předmětu řízení. Celková výše nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 946 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 904 Kč, resp. 59 012 Kč, sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., z částky 3 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (jedna účast na jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z cestovného za jednu cestu k jednání soudu vozem Peugeot 308 (při průměrné spotřebě 7,01 litru benzinu 95 okt ./100 km při ceně 41,20 Kč) z Prahy do Chomutova a zpět (celkem 252 km) ve výši 2 041,30 Kč a náhrady za promeškaný čas za 7 půlhodin po 100 Kč ve výši 700 Kč. Soud k tomu dále pro úplnost doplňuje, že tři vyúčtované žádosti adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepovažoval za procesní úkony v této věci, za které by žalobci náležela náhrada. Obdobně důvodnost vyúčtovaných nákladů řízení soud neshledal ve vztahu k rozšíření žaloby a doplnění tvrzení, neboť se spíše jednalo o opravu původní žaloby a doplnění jejích podstatných náležitostí s tím, že obsah daného podání mohl a měl být zahrnut už v původně podané žalobě. V neposlední řadě soud nepřiznal žalobci náhradu za druhé jednání ve věci, neboť jeho odročení bylo zapříčiněno nutností dalšího doplnění tvrzení ze strany žalobce, jež by také měly správně být obsaženy už v původní žalobě, ale také i z důvodu nutnosti předložení důkazů, které žalobce u prvního jednání neměl při sobě. Žádný z výše uvedených důvodů přitom nelze z hlediska nákladů řízení klást k tíži žalovaného.