31 C 196/2023-92 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 764,52 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 17. 3. 2020 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který e žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a s poplatky prostřednictvím 96 měsíčních splátek po 419 Kč, což řádně a včas neučinil, neboť uhradil splátky v celkové výši 9 720,54 Kč, a proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 14. 7. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání soudu dne 9. 10. 2023 se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila), a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 3. 2020, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 25 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen téhož dne na účet a který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 419 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně posouzena v rámci automatického vyhodnocení pohybů na běžném účtu žalovaného a tento systém vyhodnotil, že v případě žalovaného není třeba jeho příjmy dokládat. Příjem z transakcí na běžném účtu žalobkyně odvodila na částku 23 736 Kč a výdaje žalovaného ve výši 10 103 Kč (měsíčně), přičemž už jen z výpisu z běžného účtu žalovaného za březen 2020 vyplývá, že jediným jeho příjmem s výjimkou čerpaného úvěru 25 000 Kč byla částka 5 237 Kč od Úřadu práce, přičemž jeho výdaje přesáhly 23 000 Kč. Další výpisy z účtu žalovaného jsou z neznámého důvodu vyhotoveny v nepřehledném formátu s blíže nespecifikovanými kódy transakcí, přestože výpis z účtu dokládající čerpání je zcela přehledný bez jakýchkoliv kódů. Není proto zřejmé, z jakých konkrétních údajů žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela a jak je vzájemně vyhodnotila. Žalovaný dosud žalobkyni splatil částku 9 720,54 Kč. Oznámením ze dne 16. 7. 2022, odeslaným dne 18. 7. 2022, žalobkyně po předchozích upomínkách zesplatnila pro prodlení žalovaného celý úvěr ke dni 14. 7. 2022. Následně žalobkyně žalovaného vyzývala k plnění předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2023 odeslanou dne 17. 4. 2023. S ohledem na výše uvedené, neučinil soud pro posuzovanou věc z provedených listinných důkazů žádná další relevantní skutková zjištění. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 9 720,54 Kč. Přestože žalobkyně částečně, a to jen pomocí automatizovaného systému, zkoumala příjmy a výdaje prostřednictvím pohybů na účtu žalovaného, neprokázala však z jakých konkrétních údajů přitom bylo vycházeno, resp. na základě jakých konkrétních údajů dospěla k závěru o příjmech a výdajích žalovaného. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila z čeho konkrétně ve výpisech z běžného účtu vycházela, když dospěla k závěru o dostatečných disponibilních prostředcích žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud uhradil 9 720,54 Kč, takže mu zbývá uhradit 15 279,46 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 14. 9. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 15. 9. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 15 279,46 Kč s příslušenstvím od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 233 Kč (po zaokrouhlení), která představuje 9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 54,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45,5 % z celého předmětu řízení vč. kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí) 2 591 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 139 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 764,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že doplňující písemné vyjádření žalobkyně ze dne [datum] nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení, neboť jeho obsah mohl a měl být uveden již v žalobě. Pro úplnost soud uvádí, že se v dané věci jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.