31 C 58/2023-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 919,94 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 5 873,58 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalovanému poskytla dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 7. 2020, na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit částkou 40 894 Kč v měsíčních splátkách po 2 921 Kč, což však řádně neučinil, neboť uhradil jen 3 921 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 10. 5. 2023, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. 4. Podle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 7. 2020 uzavřené k žádosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 2 921 Kč (celkem měl uhradit částku 40 894 Kč). Úvěrovou smlouvu za předchůdkyni žalobkyně uzavírala dle závěrečných ustanovení formulářové smlouvy [jméno] [příjmení], jakožto zprostředkovatelka na základě plné moci, nicméně předmětná plná moc, která by takové oprávnění zakládala, žalobkyní doložena nebyla. Předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z pravdivosti obsahu žádosti o úvěr, dle které měl žalovaný příjem 24 370 Kč a výdaje na nájemní bydlení ve výši 3 000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo, léky a osobní náklady ve výši 5 590 Kč. Příjem žalovaného je doložen výplatními páskami a mzdovým výměrem. Z žádosti o úvěr dále vyplývá, že v dané době vyživoval jedno dítě ve věku do 26 let. K výdajům na bydlení byla doložena nájemní smlouva ze dne 15. 12. 2019, ve které bylo sjednáno nájemné včetně energií (bez vody) na částku 5 000 Kč měsíčně (tj. o 2 000 Kč vyšší, než je v žádosti uvedeno), přičemž ostatní výdaje či jiné závazky žalovaného zkoumány nebyly. Žalovaný dosud uhradil částku 3 921 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dle rámcové smlouvy dne [datum] a dílčí smlouvy ze dne [datum], což žalovanému oznámila dopisem ze dne 21. 8. 2022. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. S ohledem na výše uvedené skutkové závěry neučinil soud z dalších provedených důkazů žádná další (pro věc relevantní) skutková zjištění. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že nebylo prokázáno (zprostředkované) uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, nicméně bylo prokázáno, že byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč, z níž žalovaný dosud splatil 3 921 Kč. Před uzavřením smlouvy nebyla komplexně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z. kvůli neprokázanému (zprostředkovatelskému) oprávnění osoby, která za předchůdkyni žalobkyně úvěr uzavírala. Dle podepsaného formuláře však předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 22 000 Kč. I v případě platného uzavření smlouvy by tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť z provedených důkazů vyplývá jednak rozpor ohledně deklarovaných nákladů na bydlení (3 000 Kč/měs) s obsahem nájemní smlouvy (5 000 Kč/měs) a dále z ničeho nevyplývá, zda a případně jak byly zkoumány ostatní výdaje a další závazky žalovaného. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nebyl smluvně vázán obsahem úvěrové smlouvy, neměl povinnost plnit smluvní závazky, jejichž úhradu žalobkyně podanou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 22 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat, což dosud učinil jen z části v rozsahu 3 921 Kč a zbývá mu tak uhradit 18 079 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 17. 4. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 18. 4. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 24. 9. 2021. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 18 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl. 11. Přestože měl žalovaný po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně celého příslušenství převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.